Třetí sobotu v měsíci březnu jsme se vypravili opět společně ven. Na výpravu, jak říkáme my skauti. Má to něco do sebe. Nevýletíme, ale máme výpravu, kde společně něco hezkého prožijeme od her, skautské praxe, srandy, učíme se novým dovednostem… :-)

Sešlo se nás poměrně dost – Míša, Terka, Kája, Zuzka, Šimon, Ztrava, Áďa, Bětka, Klárka, Vítek, Smíšek, Tulák, Veverka. Ač je nás v oddíle ještě mnohem více, i tak jsme si užili krásnou výpravu. Sraz jsme si dali v 8:15 hodin u klubovny, pobrali nějaké věci a vyšli.

Počasí bylo všelijaké. Sychravo, foukal občas zafučel vítr, nebo spadlo pár sněhových vloček či krup. Všude bylo bahno a my si i v takových podmínkách razili na Kobylí hlavu.

 Stále bylo veselo. To bahno se nám lepilo na boty až nám z nich vytvořilo velká kopyta. Začali jsme tím po sobě střílet. Zase bylo živo a sranda. První zastávka byla u přehrady. Zde jsme také zahájili výpravu. Ztrava nás obeznámila, že se stáváme geology, kteří mají namířeno dojít k sopce prozkoumat ji. Hrozilo ale nebezpečí, že sopka vybuchne. Dostal se k nám dopis, ve kterém stálo, že splníme-li cestou nějaké úkoly, je možné, že sopka zůstane klidná. A tak jsme odvážně začali ty úkoly plnit. První z nich nás sez

námil s tím, jak vlastně ta sopka funguje. My si takovou sopku zkrátka vytvořili. Na poli jsme sesbírali vším možným, co se kde našlo (odpad!) hlínu.

Udělali z ní kopec, doprostřed jsme vložili uřezanou plastovou láhev a do ní se nalila voda, přidaly další výbušné ingredience a poté jsme čekali na efekt. A povedlo se. Sice krátké, ale i tak se nám to líbilo. Terka dokonce lávu přibarvovala a abych nezapomněla, dříve než to mělo „bouchnout“ dělala na hladince klidné lávy červenou tekutinou srdíčko. Milé to bylo. Po skončení sopečného výbuchu jsme uklidili a vzali s sebou i ten odpad, které jsme našli. Věci se sešly tak, že jsme vytvořili senzační značkovou kabelku, konkurence značky „Michael Cors“. :-) A tahali ji cestou tam i zpět. Jo a to ještě pak v lese Tulák a Vítek našli polámanou lyži, kterou jsme také s sebou vzali.

Od přehrady jsme pokračovali směrem na vrchol Kobylí hlavy. Cestou jsme hrály hry, tvořili skautskou lili z přírodnin, Tulák vylezl na posed, posvačili. V lese jsme dělali další aktivity. Třeba poznávání druhů kamenů. Smíšek a Vítek  sehnali odněkud ryzé druhy kamenů a pomocí aktivity jsme je poznávali. Stálo to za to. Někdo třeba poprvé v životě držel v ruce sopečné sklo nebo vltavín…

„Pojezení“ jsme pokračovali k vrcholu. Ještě jsme se stihli namačkat na pařez a kládu, vyfotit se. Mezitím Tulák projevil na Klárce své umělecké nadání. Namaloval ji bahnem podobiznu mušketýra. Klárka z toho měla legraci. :) Poté jsme se již skutečně blížili k vrcholu. K němu jsme doběhli. Vítek nám to odstartoval a jako šílení jsme utíkali polem, nohy se nám opět obalovaly bahnem, ale nám bylo krásně. Cestou zpět jsme vymysleli malou „bejkárničku“. Po doběhnutí zpět jsme společně vyhlásili před Vítkem a Ztravou – pal! To znamenalo, že jsme po nich ze srandy střelili to bahno. Oni utíkali zděšení, ale smáli se.

Z vrcholu jsme šli zase dolů, na chvíli jsme zase oběhnuli do lesa, kde se hrála další hra. Pomaličku vymrznutí jsme odcházeli směrem Hluk. Procházeli jsme alejí před zemědělským družstvem a zastihl nás vítr fičák. Těšili do klubovny. V klubovně jsme si dali teplý čaj a výpravu završili závěrečnými aktivitami, pochvalou, hodnocením, rozloučením. Děkujeme všem kteří se výpravy účastnili. Všichni byli stateční a výprava se líbila.  

Dodala bych jen něco… Pobyt venku a navíc s kamarády má velký význam na všestranný rozvoj osobnosti (dalo by se o tom psát více, ale…). V tom je velká síla. Zkrátka, příště se těšíme, že se všichni sejdeme v Beskydech, bez ale … :-):-)

 

Veverka