Po roce se v sobotu 3. února opět konal Rikitanův memoriál a to 28. ročník. Je to zimní závod dvojic především skautů a skautek z okresu Uherské Hradiště. Nicméně jezdí na něj i přespolní.

Náš oddíl se na závod dopravil autobusem společně s Uh. Brodem, Bojkovicemi, Suchou Lozí, Pozlovicemi. Autobus měl zpoždění, možná se z toho stane tradice. Minulý rok se stalo totéž. Ještě, že existují mobilní telefony, kdy člověk zavolá a ví hned, co se děje. My jsme netrpělivě vyčkávali bez volání a po 25 minutách to Veverku přestalo bavit a volala vedoucí autobusu. Nejprve ale musela „vygooglit“ na ni číslo pomocí Lišky na drátě. Dozvěděli jsme se, že vznikly na nějaké straně zmatky, které autobus zpozdily. Takže jsme z Hluku nakonec vyjížděli až o půl deváté. V Kunovicích jsme vyzvedávali naši Natku a už si to pak autobus pádil po obchvatu až na Staré Hutě. Dorazili jsme v dobré náladě

po deváté hodině a rovnou se vydali registrovat ke startu. Tam nás sr. Evča zapsalado závodní listiny a dala nám startovní čísla. Téměř vše proběhlo dobře, až na to, že náš Honza neměl nakonec s kým závodit. Ujala se ho vedoucí 1. oddílu Severky Blanka, která společně se svýma benjamínkami si šla projít trať. Benjamínci a naše vlče Honza sice nezávodili přímo, ale skoro všechny disciplíny si mohli vyzkoušet. A to bylo také fajn.  Honzovi se to líbilo a říkal, že se příští rok těší na své závody.

Z našeho oddílu startovali dvě hlídky ve složení: B.P. a Hanča, Natka a Terka. Byli dobře připravení a na závod se těšili. Jejich startovní čísla byly 82 a 56. Startovali za hodinu a půl a téměř dvě hodiny od startu.

Tulák a Ztrava jako doprovod šli dělat rozhodčí k jedné disciplíně a já jsem šla fotit na trať.  Oběma našim hlídkám jsem popřála hodně zdaru.  Myslím si, že závod pro obě naše hlídky dopadl dobře. Světlušky Natka a Terka obsadily krásné 5. místo z 18 a skauti B.P. a Hanča obsadili krásné 10 místo z 11. Byla jsem moc hrdá, i když samozřejmě stupínky vítězů obsazují ti na prvním až třetím místě. :) o tom to ve skautu ale nějak není.

Pro náš oddíl byl závod okořeněn takovými situacemi jako že, někdo upadl do bahna nohou, ta nešla tou tíhou vytáhnout, brekot, a tak jeden vedoucí  šel hned pomáhat vytahovat. Dobře to dopadlo. Blanka ze Severky poskytla boty Bufiho a také kartáč na očištění. Veverka šla pak do potoka čistit s Blankou botky. Povedlo se. Za pár chvil už Veverka pro změnu vytahovala z latríny vzácnou ponožku. :-) Kolem dokola stálo několik skaute a ty se perfektně bavily  :-D a Veverka taky. U latrín se strhlo divadlo. Plno smíchu, divení a fandění.  Ponožka moc z té díry vytáhnout nešla, chtělo to lepší palici. Zapojily se i ty velké skautky a šly hledat novou palici. Našly mi lepší, avšak kratší. Terka od nás mi svítila do latríny a já jsem se ji snažila vytahovat. Nebylo to snadné. V jednom okamžiku se ta ponožka na palici zachytila a už stoupala nahoru. Ve srandě jsem prohlašovala: Ticho, už jeden nahoru, tichu. Skautky se dost smály a já taky. Až se ponožka vytáhla, to bylo radosti a jásotu. Myslím si, že na to nezapomeneme. :-) V této situaci nešlo jen o tu ponožku, ale poznala jsem, že to byly tmelící okamžiky skautského bratrství. Dost se mi líbí, že si skauti umí bezprostředně pomáhat.  Sestry díky. :)

Do vyhlašování výsledků zbýval nějaký čas a náš oddíl si šel dát Samovu proslulou polévku do jídelny. Myslím, že všichni byli spokojená a já také. Boty se sušily, ponožka „na světě“.  :) I takové maličkosti stačí ke spokojenosti. Vyhlašování výsledků proběhlo po 15té hodině.  Vyhlašování bývá mnohdy bouřlivé a letos bylo a dost. Modrá naproti nám jásala jako zblázněná.  :-) A měla proč, modřanské oddíly – hlídky, obsazovaly stupínky vítězů. Během vyhlašování nám br. Tonda a Kubr roznášeli pamětní „cangrlátka“ a kartičky.  Pořadatelé byli se závodem spokojeni. Počasí také bylo moc pěkné.

A já jsem byla hrdá na svůj oddíl, hlídky, které se závodu zúčastnily. Světlušky vybojovaly krásné páté místo z 18 a skauti si uměli poradit se svou chybou přímo s pořadatelem a nešli za mnou.

Moc děkuji všem z oddílu (Honza, Terka, B.P. Natka, Ztrava, Hanča, Tulák), kteří na tento závod (závodnici a rozhodčí) jeli a snažili se. Má to vždycky svoji cenu;-).

Vděčná Veverka