Každý první pátek v měsíci máme oddílovku. Prostor, kdy se může sejít celý oddíl. Není to něco navíc, ale je to součástí prohlubování přátelství a fungování oddílů. Je to nutná součást, která nám odkrývá další možnosti žitého skautského dobrodružství. Hodně mluvíme, učíme se, také se smějeme… Jsme součástí tohoto společenství, pro které jsou důležité skutečné a dobré hodnoty, jenž mohou a mění svět!

Takže v pátek jsme se zase setkali.  Schůzku jsme zahájili pokřikem a poté jsme každý každému měl podáním ruky a ústy vyslovit novoroční přání. Každému jsme měli říci něco jiného. Chvíli to šlo lehce, ale poté jsme si museli dát práci a vymyslet něco jiného než jen to zdraví, úspěchy…  Za moment jsme rovnou mířili do Německa a Rakouska.

 Tyto země jsme navštívili jen tak pomyslně, ale i tak nám to připadala jako realita.

Na začátku byla nachystána řádivá hra na krále, šaška, rytíře poddané… Hrála se venku s míčem. Byli jsme rozděleni na dva týmy a jeden z nich měl samozřejmě vyhrát. Byla to velmi dobrá hra, která nás probrala a navodila soupeřivého ducha. To patří k tomu. Jednou vyhrál tým a podruhé tým b. Hodně jsme se třásli „ran“, která dával Tulák. :-) On je tím typický, ale ta hra má potom ten soupeřivý nádech. :-)

 Mezitím Víťa pro nás vařil v klubovně „vídeňskou kávu“. Tomu louhování jsme museli pak za pomocí Lišky kapku pomoci. Ale povedla se.

 V našich týmech jsme pokračovali i v dalších hrách. Po místnosti jsme hledali tzv. spolkové země Německa a přidávali je na mapu. Poté jsme se třeba museli dostat přes Alpy a plnit vědomostní otázky nebo úkoly, které jsme soupeřům vymysleli. Došlo i na tzv. „vídeňskou“ kávu s kopečkem šlehačky nebo novoroční občerstvení v podobě „mini chlebíčků“. Měli jsme se dobře. Vše se vypilo a od stolu se jen zaprášilo. Asi ano, jsme žravý oddíl. :-)

Hezkou oddílovku jsme ukončili pokřikem s přáním brzkého shledání. Děkování patří Smíškovi, která měla tuto oddílovku na starosti.

Veverka