Každý rok se před Štědrým dnem schází náš skautský oddíl s rodiči. Je to již taková tradice. Hrajeme hry, bavíme se, předáváme si ručně vyrobené dárečky, společně se smějeme… Je zajímavé pozorovat jak to u nás kvete. Rodiče také kvetou. Mám mnohokrát dojem, že se u nás cítí jako doma. A tak to má být. Skautské společenství je o bratrství a přátelství.  A v tom je to, co dělá každou naši činnost jedinečnou.

Vím, že ty okamžiky jsou mnohdy tak krátké a člověk by si je chtěl vychutnat více. Já určitě. Čas často letí neúprosně. Ale i tak je krásné nasát tyto velmi vyjímečné okamžiky a uchovat si je alespoň na chvílí. Přivonět k nim, když  si vzpomenu když se chci kapku rozveselit…. Člověku naskočí v hlavě ty hlasy, vtipné slova, gesta,  třeskutý smích, obětavé činy… A je mu pak u srdce vážně dobře.

 

Naše oddílovka začala v pět hodin pro členy oddílu. Vedla ji Žíža. Tato oddílovka nás zavedla do zemí Beneluxu a Švýcarska. Smyslem je, abychom tyto země poznávali skrze aktivity. Na konci oddílovky si odnášíme body do celoroční oddílové hry.

Ještě jsem zapomněla napsat, že při příchodu na oddílovku každý odevzdával svoji třetinu co přinesl, tedy tři ručně vyrobené dárečky. :-) Když přišla Liška a Veverka, tyto dárečky posbíraly jako nejlepší sklizeň :-D, daly do krabice a odnesly je pryč. Kdo ví kam…

Čas běžel, vesele se hrálo a za dveřmi Tulák a Liška  štítkovali dárečky a přemýšleli, kam tu krabici Ježíškovi schovají.

Po skončení programové části oddílovky pro členy se našel dopis od Ježíška a hned se vydali hledat po terénu tu ztracenou krabici. S buzolou. Ježíšek umí ovládat i azimut. Borec.:) Chvíli e tuto krabici nedařilo najít. Ale jakmile se našla, přivalil se do klubovny rachot nadšení a smíchu. Všichni se těšili na to, co si vylosují. Ale museli si chvíli počkat, neboť do klubovny začali vcházet naši milí rodičové.

Veverka zahájila společnou část krátkým zamyšlením a poté nás všechny rozdělila do herních týmů. Letos se hrála hra O poklad Anežky české. Myslím si, že se povedla. Vyhrává ale pouze jeden. Hlavní výhra byla ta radost z vítězství. Tak neber to. :)

 Poté se rozdávaly dárečky, mlsalo, plkalo a hodně přálo. Rodiče dostali naše oddílové poděkování – nové péefko a malovaný perníkový stromeček, který dělala Liška a malovali skauti na schůzkách. Vidět v těch lidských očích jiskru a radost, je ten nejlepší dárek na světě.

 

 Děkuji všem, kteří se na této oddílovce podíleli. Za vše co jste udělali patří mnohonásobné dík. Jsem za to a za vás vděčná.

 

Veverka