V pátek 8. prosince jsme se vydali na výpravu do Brna. Jelo nás hodně a to je vždycky opravdu moc dobře. Prožívají se vzácné chvíle přátelství, sranda, o něco společně bojujeme a usilujeme. Vždycky to má svůj osobitý „náboj“.

V pátek jsme se sešli u zastávky autobusu u školy v půl třetí. Vybrali jsme peníze a Ztrava byla pověřena u řidiče koupit u řidiče jízdenku. Vše dobře dopadlo bez nějakých komplikací a ujížděli jsme do Uh. Hradiště. Po vysednutí z autobusu, který měl kvůli zvýšenému provozu nějaké zpoždění, jsme dostali od Veverky bojový úkol. Nákup určených věcí v obchodě, zjistit ceny a jednotky, ve kterých se kupují. Zaplatit a vrátit se do určeného času. Byla to opravdu bojovka. Někdo bojoval tak, že mu to šlo rychle, jinému pomaleji. Co je ale důležité,u všech dvojic či trojic proběhlo vážení a placení vpořádku. Veverka byla všem svědkem. Pochválila a poté jsme z obchodu rychlým krokem šli na vlakové nádraží, kde na nás čekali další se sestry a bratři. Radostně jsme se uvítali. Zbýval téměř poslední úkol – zablokovat okénko u pokladny, tedy koupit jízdenku pro 13 osob. Jízdenku kupovala Veverka, ale vybrala si přihlížející Žížu, aby se přiučovala jak se co říká... Zabralo nám to dobrých 7 minut, dokonce jsme se i předem omlouvali těm, kteří stáli za námi, že nám to bude chvíli trvat. Nevadilo jim to.

Koupě a platba proběhla skoro za pět minut dvanáct. Paní u okénka se snažila navolit cenu tak, aby nás to vyšlo co nejlevněji a to vždy trvá... Posledním úkolem na vlakovém nádraží bylo rozloučit se s rodiči, kteří byli s námi. Nakonec jsme nasedli na vlak do St. Města. Dveře se zavřely, zamávali jsme a za chvíli jsme se jim ztratili z obzoru. Ve Starém Městě jsme přesedli na rychlík směr Brno. Museli jsme na něj dokonce utíkat. Bylo vidět, že v oddíle už ti bratři a sestry zdatnější. Nenastala žádná potíž. Před námi byla hodina a půl cesty do Brna. V půl šesté jsme přijeli na brněnské hlavní vlakové nádraží. Se Smíškem, Foxem a Vítkem jsme byli smluveni, že se potkáme u hotelu Grand. Mezitím jsme šli s Veverkou k obchodu Sklizenu u Grandu, chtěla si tam koupit jídlo, protože si nesbalila nic. Vše jsme stihli, aj jsme si radostně seběhli schody pod tímto obchodem a šli na parkoviště. Tam na nás čekal Vítek i Fox. Naše batohy jsme si dali do Vítkova auta. Záda byla ihned lehčí, ale asi jak koho. někdo si s sebou nebral krosnu. No a poté jsme se vydali na náměstí Svobody, kde byla zahájena výprava. Byli jsme rozděleni na několik týmů a našim úkolem, bylo zdolat nástrahy vědců, které si pro nás připravili. Každý vedoucí představoval jednoho vědce a my měli přijít na jeho jméno a také to ostatní, které s ním souviselo.Co dělal, co vynalezl apod. Na náměstí Svobody jsme měli vypátrat informace související s Johanem Gregorem Mendelem. Chodili jsme kolem domů podle mapy a zjišťovali dané informace. Taková pátračka. Stihli jsme se i vyfotit u vánočního stromu.

Na studentský byt jsme přijeli k deváté hodině večer. Najedli jsme se, umyli, uvelebili jsme se ke spánku a poslechli si čtenou pohádku od Veverky. Zaklapli jsme očka a spali do půl osmé ráno. Ráno tradičně zakokrhal kohout z Veverčiného mobilu. Fox se vždycky lekne, chudák.:-) Nakonec nás přišel probudit i zbytek oddílu. Nahromadili se ve dveřích pokoje, kde spal Fox, Veverka, Žíža a Ztrava. Všichni rozzáření, veselí.

Poté byla vyhlášena rozcvička. Vítek všechny pěkně prohnal po sídlišti a hřišti u paneláku. Zbytek vedení dělalo snídaňku. Téměř lukulské hody:-). Sranda, ale na výběr toho bylo dost. Dvě pomazánky, plátkový sýr, vánočka, marmeláda, zelenina a čaj. Najezení, spokojení jsme byli vtažení do další série bojů o jména vědců, kteří tuto výpravu doprovázeli. Zábavy i smýšlení strategií bylo dost. Po desáté hodině jsme se vydali z bytu směr centrum Vida a tam si užili další zábavu. Moc se nám tam všem líbilo. Po druhé hodině jsme se zase vraceli zpět na byt. Uklidili jej, nasvačili se a také proběhlo vyhlášení Nobelovy ceny a předání trofeje. Vyhrál tým Žíži a odnesl si krásnou trofej v podobě dynamitu. Ne abyste jej odpálili, tak zněly předávací slova!:-). V přátelském kruhu zazněl náš oddílový pokřik, potřásli jsme si ruce. Nakonec jsme se sbalili se upalovali tryskem na mhd. Stíhali jsme všechno tak tak, ale víte jak to…. S pomocí… se to zvládnout dá:-). V tramvaji jsme stále odhadovali, zda stihneme vlak do Starého Města či ne. Naštěstí! Stihli! Díky!:-). Naběhli jsme do vlaku jako stádo beranů, vedralo se tam a bylo po obavách:-). Cesta byla těsná. Tím vlakem jelo tolik lidí, že museli jsme nějakou část cesty stát. Nám to ale vůbec nevadilo. O několik zastávek později se uvolnily místa vystupujícími lidmi a nakonec to dopadlo tak, že jsme seděli všichni blízko sebe. Troška jsme se mačkali na sedačkách, ale spokojení a radostní. To jsou skvělé okamžiky. Po příjezdu do Uh. Hradiště jsme se vydali ještě a obchůzku místních trhů, měli jsme totiž ještě čas do odjezdu autobusu.. Skauti si dali něco dobrého, ostatní se kochali jen očima. V 19:00 hodin jsme odjížděli autobusem do Hluku.

Výprava se všem moc líbila. Díky patří těm, co se o ni postarali. A také těm, kteří jeli! :-)

Tak zase příště, to už bude nový rok. Tak ať je stejně dobrý ve vaší účasti… Těšíme se.

Veverka