ThorPrvní výprava. Bylo nás hodně a snad v takovém počtu budeme pokračovat i na následujících výpravách. Naše kroky směřovaly krajinou kolem Hluku. Viděli jsme pole, hráli si na louce, byli v lese, viděli jsme Bílé Karpaty, seděli jsme u křížku a vzájemně se pěkně hostili.Smyslem první výpravy bylo poznat naše nové členy, alespoň kapičku. Vyšli jsme v 9 hodin od náměstí, kráčeli Vyšehradskou ulicí, přes rybníčky k Orelské ulici a odtud polní cestou na Prašnice. Na kraji naší cestu jsme si zahráli hru magnety. Měli jsme se spojovat po určených počtech, hlavou, rukama, zadkem. Myslím, že to bylo srandovní, první ledy byly prolomeny. Pokračovali jsme cestou k malému mostku. A zde jsme si zahráli další seznamovací hru a to – provázkovou. Každý měl provázek té délky, který si vytáhnul z ruky sestry Ztravy, která také hru vysvětlila. Délka provázku symbolizovala počet vět, které může o sobě bratr či sestra říct. Během mluvení se měl provázek namotávat na prst, až byl celý namotaný, mluvení skončilo. Také jsme se nasmáli. Někdo žvaní, jiný má potíže o sobě říct pár vět. Ale to se časem natrénuje.

Naše cesta pokračovala na Prašnice. Během cesty mnozí často pojídali. Na louce jsme si zahráli hru, kterou si nachystal Víťa. Bylo to lidské Člověče nezlob se. Při této hře se pěkně naběháte, když vám zrovna na kostce nepadá, co byste potřebovali. Ztrava toho byla důkazem běhala jako o závod. No vlastně on to závod přinejmenším byl. Po této svižné hře následovalo malé občerstvení a přesun k chatě, kde jsme si udělali oheň, Opekli hady na klacku a také indiánský chleba na pánvi. Ztrava byla vážně dobrá, opékala chleba pro každého a moc ji děkuji. Mezitím jsme si zahráli na přírodní muzeum. Každý měl nasbírat cestou podzimní llody a to, co se mu z přírodnin líbí. Pak se přírodniny přesně popsaly, ale daly se jim i kouzelné názvy. Dovedete si to představit například – rudé oči draka (šípek), havraní oko (bodlák), vlasy rusalky (zelené trsy trávy..).

Opravdu se to všem povedlo, snaha byla. Nejlepší muzeum vzhledově měla Ztrava. Měla to pěkně popsané a úhledně poskládané, akorát zapomněla na fantazijní popisky. Vlčata a světlušky měli opravdu všichni perfektní popisky. My jsme hodnotili celkový vzhled, nejlepší název, kolik poznali plodů. Někdo přitom stíhal honit kobylky po louce a dávat je do papírového sáčku. Naštěstí se pak pustily. Po jídle jsme se vydali do lesa, Thor Zbývala kapka času na společné foto a pak cesta z kopce dolů a domů. V parku u hřbitova jsme se rozloučili v kruhu svými dojmy, pokřikem a vzájemným stiskem ruky. Vážně tohle bylo pěkné.


Všem patří poděkování, že byli, že se snažili, že pracovali, že dali svůj volný čas druhým. To je velice cenné.

Tak v říjnu bratři a sestry!

Veverka