Z vůdcovského deníku I.

ThorPobyt v přírodě je dneska pomalu jako vzácnost, hlavně pro dnešní děti, které jsou spíše vychovávány v domečku a vozíce se v „plechovkách“, klidně i za roh ulice. Když k vám přijdou nováčci, snadno se poznají. Příroda je pro ně jako bludiště, kde je snadné se ztratit, je typické mít strach z nočních zvuků a což teprve někam v noci jít, i když je to jen kousek za stany v lese. Problémy nastávají i ve fantazii, kdy mají volnost a možnost si sami spontánně hrát. Vzít si palici, dlabat s ní v hlíně, skočit si s dovolením na chvíli poblíž do lesa a poslouchat jak šumí větve stromů, zkoumat stíny, najít zajímavé přírodniny… Problém nastává, poněvadž ta dnešní fantazie dětí se v mnohém omezuje tím, že jim dáváme hotové věci, které mají omezené funkce. K rozvoji fantazie a kreativity to nepomůže.

Ale věřím v Naději a tak jsem vždycky velmi nadšená, když ten tábor těm novým, ale i stávajícím členům pomůže, oni se rozvijí jako růže, zapomínají na všední starosti – co doma. Absolutně se jim to prostředí zaryje do kůže, že mnohdy o nich není slyšet, sami si vyhledají práci, které se přes volno věnují nebo ani mobil nevytáhnou, když se tak rozhodnou… Je toho mnohem více, ale i tenhle nepatrně vyjmenovaný zlomek táborových zkušeností jsou něčím úžasným, neboť člověk ví, že tohle skautování má smysl. Dávat svůj volný čas, obětavost i Lásku tam, kde je to plné Naděje, že z toho jednou zase něco krásného vzejde, co bude živit tím vším hodnotným, tento zajímavý svět.

Z vůdcovského deníku II.

Přípravy tábory začínají několik měsíců předem. Vždycky je to lepší, máme čas si rozmyslet, co chceme na táboře podniknout a skloubit to právě s osobním růstem členů. O každém víme to, v čem by měl růst, co umí, v čem je dobrý. Všechno nám pomáhá v tom, abychom ten táborový program dobře naplánovali. ThorPlánovat je sice jedna důležitá stránka tábora, ta druhá důležitá je uskutečnění toho,co jsme si naplánovali. V tom bývá občas rozdíl, ale jak je vidno, nelze vše doplnit, život je pestrý sám a uděláme jen to, co je možné. My skauti tábor nebereme jako záležitost na pár dní, kdy se vyřádíme ve všem možném a jedeme domů. Tábor je změna a každému z nás tábor něčím určitým prospěje a každý z nás zase něčím prospěje k chodu tábora. Nebereme tábor, jako pobyt pro doslova lenivé, ale jako dobrodružství. Tedy šanci prožít různé aktivity i hry v přírodě, učit se samostatnosti, vyzkoušet si praktické dovednosti, rozšířit si své obzory poznání… Vše mezi stejně laděnými přáteli. To je velké bohatství skautského dobrodružství.

Je skvělé, když na tábor jede celý oddíl, když každý z nás ví nebo má povědomí, že spát čtrnáct dní pod hvězdnou oblohou v přírodě bude zase fajn i bez toho, aniž bychom mysleli na to, že nebude elektřina, stále teplá voda, že nebudeme mít dostatek všeho… I bez toho se dá totiž dobře fungovat. Opět si vzpomínám na jeden výrok, který shrnuje vše podstatné a pozitivní k pobytu v přírodě. V knize Vlče – skaut – rover Robert Baden Powell napsal: „Vezměte si člověka, který vyrostl uprostřed zázraků přírody. Žije v pravdě, nezávislosti a spoléhá se jenom sám na sebe. Je velkorysý a věrný přátelům i své zemi.“ Přebereme-li si to, věřím, že dojdeme k tomu, že na tom něco skutečně je. Nemyslím stávat se opět divochy, ale přemýšlet v přírodě o tom, kdo jsem a kam směřuji, jdu. Vždycky se nějaká ta myšlenka, která náš život posune dál ve vztazích i k sobě samému, najde.

Z vůdcovského deníku III.

Možná by to chtělo již něco přímo ze života tábora V zemi vycházejícího slunce. Jako obvykle začal plánováním několika měsíců předem, poté jsme před táborem uskutečnili předtáborovou schůzku, abychom rodiče ujistili, že tábor bude prima a nakonec jsme na tábor vyrazili v sobotu 29. července. Za pomocí mnoha rodičů, kteří nás odvezli a odvezli také věcí jsme po poledni stanuli rovnýma noha na táborové louce. Tolik co vím z tohoto prvního dne. Ale vím, že po telefonické kontrole bylo vše po celý den i následující dopoledne v pořádku. ThorJá přijela v neděli odpoledne, ale očekávána. Samozřejmě bych byla raději, kdybych byla na táboře přímo první den, ale letos jsem musela jít na svatbu. O to více jsem se tedy těšila na neděli odpoledne až vysednu z auta a postavím své nohy na táborovou louku a rozhlédnu se kolem. Přesně tak to bylo. Kolem čtvrté jsem za pomocí svého řidiče:) dorazila. Zrovna probíhaly hry s míčem. Já si vytáhla věci z auta a šla obmrknout své místo ke spaní. Snažila jsem se co nejrychleji, abych byla za krátko plně účastna programu. Vím, že jsme začali vyrábět japonské „modlitební“ bubínky, které jsme používali při večerních nástupech. Mnohým jsem s tím musela pomoci. Možná to pro někoho byla těžší rukodělka (natahování balonku přes rám bubínku), ale já si zase myslím, že s trochou větší snahy by to dopadlo lépe. Někteří se snažili hodně. Jakou pak radost měli, když jim ten bubínek začal hrát.Zjistili jsme, že je umění ten rozstřihnutý balónek správně přes rám bubínku natáhnout. Večer jsme již stáli v kostýmech s bubínku na náměstíčku a vesele bubnovali. Možná ani nikdo netušil, co všechno během čtrnáctí prožijeme. Každý zvuk symbolizoval nějaké přání, touhu i chuť – hrát, radovat se, sloužit… Moc si nepamatuji, co se během dne dalšího dělo, ale fotky to prozradí sami.

Z vůdcovského deníku IV.

Námětem celotáborové hry, která zajisté patří k náplni skautského tábora byl život ve starém Japonsku za dob samurajů. Každý z účastníků se měl takovým samurajem stát, ale tomu předchází vždycky nějaká dřina, snaha a to je to, na čem letošní celotáborová hra stála. Každý bratr či sestra měli před sebou svou cestu, která je postupně vedla k tomu, aby se stali samuraji. Sbírali body proměněné za peníze - jeny a jeny proměňovali za postup na krásných mapách, které pro nás letos malovala Eliška Dohnalová. Moc ji děkujeme a máváme.).

Thor V každém jenu se pro každého skauta, světlušky, vlčat skrývala jejich osobní snaha. Jeny se získávaly za splněné rukodělky – a hezky provedené, za určité typy dovedostních a zručnostních her, za hry v rámci celotáborové hry a také za splněné body z odborek, vlčků a světýlek. Zkrátka pořád bylo co dělat a o co se snažit. Ti, kdo postupovali rychleji asi lépe pracovali nebo mnohdy měli více „štěstí“. Když si to tak přeberu, stejně to štěstí si museli určitým způsobem vyzískat. :-) Zpočátku je provázela cesta do kopce, to je asi ta největší dřina, která potká každého samuraje. Pokud se už učedník naučí mnoha potřebným dovednostem, zaběhne se a ví, jak se má patřičně uzpůsobit a co získat, cesta mu ubíhá snadněji. Ovšem některým věcem se člověk jen tak nenaučí a to jsou divy našeho srdce. V rámci táborové hry jsme pracovali na získávání dračích zubů. Každý získaný zub představoval část našeho duchovního života, který je ke všestrannému skautskému rozvoji také potřeba. Thor Pozastavila bych se u odborek, vlčků a světýlek. To jsou odborné skautské zkoušky, které slouží k rozvoji poznání a k naučení nových dovedností. Letos jsme na táboře plnili dle výběru členů tyto: světýlka + vlčci: přítel zvířat, hvězdář, skauti: přírodovědec, zdravotník, obřadník, tanečník. Mnozí, kteří si výše jmenované zkoušky vybrali i splnili. Věříme, že to nebylo tak jednoduché, každý si zakusil oblast, ve které není zatím tak dobrý a že těm, co se nepodařilo, získají příště. Hezky jsme si řekli, že být kvůli tomu smutný - to není ono, ale že se máme snažit jít dál s vidinou, že příště budu lepší a získám.

Z vůdcovského deníku V.


Vnímám, že každý táborový den je tím nekrásnějším. Možná se to někomu nebude zdát, možná se nad tím kapku zamyslet a možná uznáme, že je to tak. Nejsou to dny jako každé jiné, ale plné. Radost, hloubení přátelství, obětavost pro druhé, snaha něco dosáhnout, vybojovat si, odepřít si, kopec srandy, společná práce, společné ranní zamyšlení, snaha o Dobro…. Myslím, že to nejsou jen tak obyčejné dny, ve kterých se utápíme v té naší všednodennosti a stereotypy i nudou. Nabízím se podívat do tzv. táborových „análů“ vůdkyně oddílu. Pokud nevíte, co jsou anály, vyhledejte si tento pojem.:-)

Sobota 29.7
Příjezd naa tábořiště. Vybalování, rovnání, hry.

Neděle 30.8
Vylodnění se u břehů Japonska a záchrana trosečníků. Hledání názvů a vymýšlení pokřiků tří táborových družin. Družiny se jmenují: Rakaďaka, Teliemi a Katanové. Jejich pokřiky i znaky jsou namalovány na tabulkách a vystaveny. Vyrábění japonských bubínků. Večerní nástup v kostýmech i s bubínky. Zde jsou radostí křičeny pokřiky tří táborových družin. Vedoucí svůj název i pokřik zatím neodhalují, prý se dozví později. :-)

Pondělí 31.8
Táborový den začíná budíčkem, který je někdy hlučný, někdy tichý, podle toho, zda malá Eliška spí nebo je už hore. :-) Ráno pokračuje rozcvičkou bosa a následnou hrou. Jde se na snídani. Je tradiční pomazánka, zatím se budou střídat dva dny po sobě, poté pauza a zase. :-) U snídaně čteme příběh. Děvčátko Momo a ukradený čas. Velmi trefné. Po snídani je hygiena spojená s úklidem, pucováním, drhnutím stanů, smýčením. Boj o co nejlesklejší stan.:-). Program dopoledne: stavba táborové brány a celotáborová hra. Vůdkyně se namaluje na gejšu. Sama se nepoznává :-) Na oběd jsou buchtičky s krémem. K mytí nádobí poprvé používáme lufu. Polední pauza. Následují zručnostní japonské hry a do oděvu gejši se převléká další z nás, tentokrát Liška. Ta se ráda maluje. :-) Večer máme karaoke, kde to gejša Kitsune málem vyzpívá na slavíka, je odvážná. Den končí tichou večerkou pod nebem plným hvězd.

Úterý 1.8
Krásné ráno. Vstávám jako vždy ještě před budíčkem, který máme na 7:30 Já už jsem hore v půl sedmé. Užívám si slunečné ráno, chodím po tábořišti a chválím ;-). Rozcvičku má Fox. Pěkně je probral a už se musí kroutit. :-) Následují každodenní táborové rituály. Už v 9.00 hodin slunce žhavě pálí. Připravujeme hru s vodou. Trocha se pokropit bude k osvěžení i k oživení. Po nástupu máme rukodělku a vyrábíme vějíře. Je to nadějné, nikdo nic nepoškodil. :-) Fox i Tulák mají zájem o růžový papír, budou mít tedy růžový vějíř. Mezitím odbíhám do meditačního hájku pokochat se. Na oběd je rizoto a vějíře uschnuly. Jejda zaznamenávám, že jsem dostala nápad sama se vyfotit, jen tak. :-) Po obědě dáváme na stůl kokina. Je po nich sháňka, co se dá dělat. Stejně víme, že to všechno do konce tábora nesní!

Po poledním klidu se zase cákáme. Srandy kopec i boje. Dále máme odborky. Někdo z přírodovědců začíná připravovat herbář. V rámci celotáborové hry na japonské kouzelníky se vaří bylinkový čaj v ešusu. Překvapivě jim to šlo rychle a dobře. Nejhorší čaj měl hořkou chuť. Dokonce nám sdělili, že ta hořká rostlina se jmenuje tak. My tomu trocha nechtěli věřit (ale bylo to tak, šikovní), raději jsme listovali v atlasu, pro případ otravy. Nic se nestalo, žijeme. :-) Nejlahodnější čaj je ve směsi s řebříčkem. Poté nám vybraní přenášeli jak kouzlo, tak mluvili o čaji, který uvařili a dokonce předpověděli i počasí. Večer připravujeme čajovnu. Atmosféra v čajovně je tichá, vážná, takovou jsme chtěli, aby si to zajímavě prožili. Dobrou noc hvězdy.

Středa 2.8
Opět krásné ráno. Mám rozcvičku a vycházím na náměstíčko všem zabubnovat na náš japonský bubínek. Pomalu vylézají ze stanů. Asi očekávají útrpné právo v podobě rozcvičky. Ale co, jde se na to. Bosa a běháme, makáme, kroutíme se a nakonec hra. Mezitím se u stanů při rozcvičce malý Fanďa tulí k malé Elišce, ale ta je napruděná, nemá zájem. :-) Ty děti.

Po snídani nástup a kontrola úklidu stanů. Kontrolujeme i trávu v podsadě. :-) Dávají si pozor. :-)Fitka, kterou má pro skauty Tulák. Jedná se o nějakou rvačku přiměřenou věku. Dobře. Všichni se vesele rvou. :-) Už bude i táborová japonská vlajka na světě. Díky Liško. V rámci celotáborové hry mají dopravit zlatý prsten, který je navlečen na niti, přes potok, bažinu, kopec…. Až do cíle. Následují zručnostní i smyslové hry.

Čtvrtek 3.8
Přijel pošťák Kotel. Stylově v obleku a nese balíky. Kdopak by je chtěl?, ptá se. Zájem je, ale musí se určitým způsobem vydražit. Společně se ráno fotíme. Poté opět pracujeme na zvelebení tábořiště. Budeme mít opět krásný prostor s lilií kolem stožáru. Povedlo se. V rámci celotáborové hry hrajeme v lese bojovku o dobytí pevnosti. Panuje vysoké nadšení, napětí a boje jsou skoro zákeřné. :-) Po poledním klidu máme odborky. Zdravotníci se učí obvazovat obvazy. Jde jim to. Aj srandu z toho mají. Hvězdáři tvoří modely Slunce a planet, poté si určují vzdálenosti. Chodí po celém táboře a měří. My ostatní co jsem na louce jen čubrníme. Zajímavé. Mezitím Tulák dodělává japonské lyže. Následuje celotáborová hra o tom, který družina co nejrychleji a ve správném oblečení vystoupí na horu Fudži. Je to dramatické i srandovní. B.P. vede rukodělku pro světlušky a vlčata – origami. Skauti si s Foxem i Tulák vyrábějí dřevěné lžíce. Dochází k drobným zraněním. Ach. :-) Večer je věnován rýži. Před programem vaříme snad dvě hodiny několik druhů rýže, které se budou ochutnávat. Krásně zdobíme prostor za smrky. Je to japonská zahrada. Při večeru se stane menší kalamita. Malý Fanďa se rochní v rýži. Ta je všude po ubrusu. :-) Tak se uklidilo a jde se spát. Dobrou noc.

Pátek 4.8
Světlušky, vlčata a skauti jdou na výpravu. Vše je dobře naplánováno, instrukce asi 20x zopakovány a mohou vyrazit. Vrací se do 16:00 hodin. My mezitím děláme pořádky a Liška i Kotel nám připraví překvapení v podobě masových hodů. Čubrníme, ale jíme. Je to dobré. :-) Čekáme, doufáme. Pomalu se vrací. Vše dopadlo dobře. Následuje „výslech“ veverky a Foxe. :-) Jen se ptáme na splněné úkoly. Šlo jim to mnohým velmi dobře. Po návratu jsou opět odborky. Zdravotníci opět cvičí obvazování, přírodovědci dělají handmade deodorant s Foxem, přátelé zvířat se dozvídají něco o stopách zvířat a trénují. Celotáborová hra je věnována zimě, která padla na zem. Jde o to, obléct co nejvíce vrstev oblečení na jednoho člena každé družiny a poté vytvořit co nejdelší provaz z onoho oblečení. Rukodělky byly věnovány oplétání sklenic a tvorbě stromečků z drátků pod vedením Mádi. Musím uznat, že Máďa je teda dobrá "velitelka". Jde jít to. Na večeři krupice.

Sobota 5.8
Ráno začíná taneční rozcvičkou. Vede Hanča, je přísně milá. Někdo jejako kopyto, Ztrava má ten pocit. :-D Táborové dopoledne právě věnujeme k zvelebení ohniště, večer jsou sliby. Zkrátka to musí být krásné, čisté. Moc nefotím, mnoho práce. Večer je vše krásně nachystáno. Natka, Terka, Míša, Zuzka, to jsou hrdinové večera. Rodiče už jsou tu. Slavnostní oheň může začít. Vše probíhá vážně krásně, vše máme – zázrak. :-) Možná někomu ukáply i slzy, ale v tom šeru, to na dálku nejde vidět. :-) Tento slavnostní večer pokračuje drobnými hrami i povídáním. K půl desáté odjíždí poslední rodič. Den ukončujeme večerkou. Vzpomínám si, jak jsme my z vedení zůstali u ohně a kochaly se tak tou bezprostřední krásou a tím, že se slavnostní oheň povedl. Co si více přát…

Neděle 6.8
Ha. Ráno je tu. Kráčím na náměstíčko dívat se jak lezou ze stanů. Fox má rozcvičku. A už s nimi běhá, skáče. Před ranním nástupem se to kolem stanů v krojích češe, dělá culíky, správně vážou šátky, co se to děje. :-) Asi něco přijde. Dopoledne jsou zručností i smyslové hry, celotáborová bojová hra v lese. Prší. Odpoledne světlušky a vlčata vyrábí kofoláčky se Ztravou, skauti dřou na lžičkách. :-) Povedou se? To se ještě zdaleka neví a to je týden pryč. :-) V rámci odborek přátelé zvířat vyrábí hmyzí domeček, přírodovědci a hvězdáři se patlají s Newtonovou hmotou. Unaveností už ani nevím, čemu byl věnován táborový večer tento den.

Pondělí 7.8
Eliška dělá bubliny. V tento den se dopoledne konaly odborky. V rámci odborek přátelé zvířat vyrábí hmyzí domeček, přírodovědci a hvězdáři se patlají z Newtonovou hmotou. Unaveností už ani nevím, čemu byl věnován táborový večer tento den. Večer opět noční hlídky. Poctivě se po celou dobu píše hlídkový deník, kronika. Máme přepad. Vlajka nebyla odnesena. :-)

Úterý 8.8
Ztrava má nástup a velí nám. Provádí to v rámci odborky obřadník. Docela jí to jde. Dopoledne se dělá rukodělka s Eliškou (tou větší), která si připravila malbu na kolíčky pro světlušky a vlčata. Opět nadšení a každý se snaží. Poté se přidávají i skauti. Ti jsou snad zažraní ještě více než ti menší bratři a sestry. Celotáborová hra má pro tento den název tržiště. Prodat ty nejlepší věci, které družina má. Zkrátka to dobře obkecat, jak se to na tržišti dělá. To bylo žvanění, samozřejmě kopec srandy. Oddíl bez nás se rozhodl o sandwich fotku, na kterou trénoval, když měl čas. Ty výkřiky, když se na sebe hrnuly. Dokonce i Fanďu si nechali dát na vrcholu pyramidy. Jako král. Navečer dovednostní hry a večer japonské stínové divadlo. Foxovi i Marušce málem z toho držení loutek upadly ruce. My se ale hezky bavili není-liž pravda. :-D :-)

Středa 9.8
Už jsme ve třičtvrti:-) tábora. Toto letí... Musíme ještě zapracovat na tom abychom to vše dotáhli do zdárného konce. Nešla po bouřce elektřina i voda ani pečivo v obchodě nebylo. Bez elektřiny jsme se obešli,pro nás nic nenormálního, horší to bylo málem s vodou, ale i to se nakonec zvládlo. S boží pomocí to vše dobře dopadlo. :-)Poděkovat můžeme táborovému sousedovi a Kotlovi. Dopoledne odborky. Zdravotníci trénují na Evženovi resuscitaci, aj se tomu smějí, protože je natáčím. A já myslela, že je to vždy vážná chvíle. :-) Přírodovědci vymysleli a uskutečnili smyslovou stezku s příběhem. Já jsem si ji také prošla, ale jen jako přihlížející a bezpečnostní kontrola. Opravdu zajímavé, místy odvážné. Jim se to líbilo i těm, co si tu stezku prošli jako testující. Občas měli nahnáno, ale to k tomu příběhu nějak patřilo. Bosa lezli po mechu, větvích, listech, horem, dolem… Toto odpoledne jsme se zase měli společně fotit. Pokus číslo dva a mezitím Ztrava a Žíža našli starý dřevěný stativ. Hned mi to hlásily, nakonec jej přinesly. Kotel něco odšruboval a mohli jsme se fotit. Vzrůšo - starý těžký stativ a také doba focení. Než se to nastaví správně… Už je šero. :-) Večer byl věnován japonskému divadlu. Šlo o to vyzkoušet si, co to obnáší - vyjít sám ze sebe. Po skončení večerního programu bylo pasování prvních samurajů v naší japonské zahradě. Při obřadu pasování - poklekli, řekli slib, ochutnali rýži, zapili to čajem a dostali dřevěný odznak. Už je moc pozdě, oči se klíží a tak dobrou noc.

Čtvrtek 10.8
V tento den při ranním nástupu udělujeme odznak Tří bílých tesáků a Tří kapek rosy. Je neskutečné, že to několik z nich zvládlo a dobře. S přejícností a radostí jsme řvali umí, umí, umí. Jak byli mnozí, kteří tyto těžké zkoušek světlušek a vlčat splnili, šťastní. Tady si člověk uvědomí, jakou podporu dělá, bez té to nejde. A díky všem, kteří se do toho namočili se mnou. Já ráda a oni také. Výsledek bude nejvíce znatelný na konci. Opět se dělá pořádek Vidím metací četu za i před rohem. Tohle natáčím. Skauti v rámci rukodělky šijjí pytlíček, Ztrava plete podložku pod hrnek. Žíža vede rukodělku pro světlušky a vlčata – lepení dřevených koleček do obrazců. Odpoledne přijíždí oldskautská návštěva z Olomouce – Sir, Fil a Kasíř. Povídají si s námi. Líbí se jim u nás. Odjíždějí kolem šesté večer po velkém dešti. Opět se večer fotíme. Asi se už foto zdaří. Večer máme sushi bar. Mistr Kotel předvádí výrobu sushi s komentářem. Je možné vše ochutnat, najíst se.

Pátek 11.8
Poslední den tábora. Opět krásné ráno. Dopoledne se hrají sumo západy. Veverka a Fox odháněli rýží a solí duchy, to se tak v Japonsku před zápasem dělá. A pak už do sebe naráželi. Kolem těla molitany, na hlavě stylovou přilbu z předešlých dob. Dopisuje se kronika, vytváří se vzpomínkové karty, ocenění. Hvězdáři dělají sluneční hodiny, přírodovědci dokončují své resty. Hanča dělá lektorku tance. Přírodovědci stíhají i „pitvu“ žížaly. Odpoledne tvoříme své přívěsky technikou mramorování. Navečer je ukončena výbuchem celotáborová hra a jdou si pro poklad. Jako první jde ten kdo má nejvíce dračích zubů. Z truhlice, kde je poklad si může vzít co by chtěl. Stydí se sáhnout po větší krabici. Je to pěkné. Večer opékáme špekáčky, tedy večeři a vyhodnocujeme snahu, předáváme diplomy k odborkách, chválíme, děkujeme. Radujeme se. Je po desáté večer a my si skautsky přejeme krásnou dobrou noc.

Sobota 12.8
Uklízíme, balíme, odjíždíme.