Pár myšlenek z červnové oddílovky, pro ty co chtějí více číst..

Letošní skautský rok byl pro život našeho oddílu velmi bohatý a nesl své ovoce, které jsem místy viděla já a místy jsme viděli všichni dohromady. Když pronesl před několika desítkami let ABS tyto slova: „Skauting je jako strom, zasazený v útlém mládí do srdce člověka. Roste a mohutní s jeho vzrůstem, zapouští kořeny stále hlouběji do celé jeho bytosti a plody, jež přináší, jsou rok od …roku dokonalejší a hodnotnější.”; velmi mi to právě připomnělo to, co se po celý rok v našem oddíle dělo. Můžu potvrdit, že skautská práce, je-li vykonávána poctivě, obětavě, s nadšením, snahou, sebezapřením, radostí a vytrvalostí, opravdu nese užitečné plody, hloubí se tím pro další generace studna, ze které budou s jistotou pít i jiní.

Ve skautingu posuneš sebe protože tě k tomu nenápadně pobízí několik krásných skutečností, které ve skautingu žijeme, díky hře, pevnému přátelství, ideálům a svému slibu. Zmiňuje se také o nich ve své eseji „ „Nabídnutí pocity smyslu“ „ ředitel Skautského institutu Miloš Říha Šípek. Jsou to: naučit se učit. Ve skautingu se učíme zkušeností a tím, že aktivně něco dělám, což postupně vede i ke zdokonalování mé práce a ku přemýšlení nad tím, co vlastně dělám. Práce není odbytá, vetchá. Čím starší jsem, tím ta má práce má být lepší. Souvisí to také i s heslem vlčat: „Naší snahou nejlepší buď čin! „ a se skautským slibem, kde máme jasně psáno a slíbili jsme to: „ „jak dovedu nejlépe.“

Druhým faktem je – „dávat věci na opravdové místo. „ „Z hlediska dějin jsme se za krátký čas ocitli ve velkém pohodlí. Méně nás trápí, co budeme jíst a máme jakýsi čas přemýšlet o smyslu toho, jak žijeme. Nikdy totiž nelze měřit pohodlí a zážitek, který mě obohatí, i když to zprvu tak nevypadá. Jde o to, aby člověk neztrácel kontext ve světě a kontakt s lidmi. Tzn. že je lepší než sedět u televize, jít ven a něco dělat, s přáteli, být chvíli v tichu a být sám, vidět západ slunce, hvězdnou oblohu, zkusit jít túru s batohem, spoléhat se na ostatní, učit se komunikovat, odpírat si, obětovat se… atd. To je ta opravdovost, že zažiji něco, co mi zůstane v srdci, paměti a posune mě to dál.

Konec konců je tu ten třetí hodnotný prvek, který svědčí o tom, jaké má skauting místo ve světe, když se snaží spoluvychovávat miliony mladých lidí po celém světě. Je úžasné, že nás poslední dobou přibývá a myslím si, že skauting dokazuje, že učí jak se „umět v dnešním světě pro něco skutečně rozhodnout.“ „To je ten třetí fakt. Umět se ale skutečně pro něco rozhodnout znamená, že svůj pocit jistoty zakládám na tom, pro co se rozhodnete. Skauting založil člověk, který byl vychován právě k tomu, aby se uměl rozhodovat a nestavět si zadní vrátka, které vedou k úniku. Člověk tedy nezakusí na vlastní kůži, co je to stát si za svým rozhodnutím, podřídit své přání většině, učit se být obětavý, vzdát se svého sobectví ve prospěch celku.

Ve skautingu má jedinec pocit užitečnosti a nakonec postupně, jak člověk vyzrává přichází na to, že „ „K úplnému štěstí patří služba bližním“ „, to říkal Robert Baden Powell. Když se skauti pro něco rozhodnou, věřím, že to stojí za to.

Zkráceno.

Veverka