A jak to rychle uteklo. Před pár dny nám skončila poslední výprava letošního školního roku. Strávili jsme ji na pěkném místě, na úpatí Chřibů. Po celý víkend pražilo slunce a tak jsme o to měli více úsměvů na tváří a těšili se z každého dne. I když vlastně přišla „velká válka“. Ne, není to blbost, je to tak. Během výpravy jsme se jakoby octnuli ve „velké válce“, které už dneska říkáme jinak – první světová válka. Všem připadli role vojínů a naši vedoucí byli za velitele a generály. Jak se sluší a patří měli vyšší pozici a mohli nám dávat rozkazy, které jsme plnili.

Velká válka začala rozdělením světa a to již v pátek večer, v den našeho příjezdu. Dozvěděli jsme se, že na konci 19. století byl svět na zhroucení, chyběla jen záminka, jak válku započít. My jsme se rozdělili na dva historické spolky, ve kterých vládly mocnosti Evropy – Trojspolek a Dohoda. Ani jsme zatím netušili, že již v sobotu ráno ta „velká válka“ vypukne. Mezitím jsme v pátek ještě shlédli okolí, prozkoumali rybník, dali si večeři,zahráli si město jméno, zvíře, věc, vyslechli si pohádku na molu u rybníka a poté šli spát.

Ráno byl budíček v půl osmé a rovnou jsme šli na rozcvičku, po ní snídaně a program. A už to vypuklo! !“Tak nám zabili Ferdinanda“, hlásil Fox, převlečený za Švejka, paní Müllerové. Když arcipána zabili, dostali jsme rozkazy co budeme dělat. Naše spolky se staly nepřátelské a tím pádem jsme byli v branné moci a cvičili jsme se v obraně, ale i bojovali. Mezitím přišel na scénu i sám císař František Josef I, který vydal manifest Mým národům, kde oznamoval, jak to Srbsku a všem okolo pěkně natře. Pokud jsme si také chtěli takový důležitý dokument přečíst, nezbývalo nám jej než vyluštit. Kopie dokumentu, které se zemí šířily, byly díravé Tiskárna to zvorala, ale my si s takovou prekérností poradili. Dokument Mým národům zahájil naše celodenní války – zákopové, plynové, ponorkové, námořní, letecké, tankové.. Po celý den bylo v čem bojovat, v čem se zlepšovat. Kromě toho jsme měli i práci navíc – čistili jsme střešní tašku, tedy skřidlici. Odměnou nám byly jízdy na loďce na rybníku. Před ukončením dne se blížil konec „velké války“. Nečekané, ale vytoužené. Menší únava, napětí. Po čtyřech letech zavládl mezi spolky mír a my si společně uvili „Kytici míru“. Každý lístek kytky představoval jednu naši pozitivní vlastnost.

Den jsme ukončili hraním Aktivit a čtenou pohádkou na molu u rybníka. Do toho nám teda pěkně silně kvákaly žáby. V rozjímavé náladě jsme odcházeli spát. Nedělní ráno opět zalité sluncem nás vyhnalo ven, kde jsme se zahřáli rozcvičkou a úklidem. Vyhlásily se výsledky „velké války“ a každý za snahu dostal symbolickou odměnu – zelenou holubici míru z fimohmoty.

Proč zelenou? Přece jiná barva fima v klubovně nebyla. Po deváté hodině ranní jsme vycházeli k autobusové zastávce. Mířili jsme do Střílek. Zde jsme si stihli dát svačinu – Míša nanuka a za pár chvil už jsme byli na cestě do Uherského Hradiště, kde se s námi rozloučila Náťa. My pokračovali až do Hluku. Před dvanáctou dopoledne nás většina již seděla doma u nedělního oběda.

"Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých." Josef Čapek

Veverka