Sobotní ráno jsme se vydali na další jarní výpravu, tentokrát do období Napoleonských válek. Kde jinde než právě u Mohyly míru jsme si takové období mohli lépe připomenout.

Vyrazili jsme v počtu 11 členů z vlakového nádraží v Uherském Hradišti. Vlak nás vezl přímo do naší cílové stanice. Tam jsme vystoupili a za pár okamžiků k nám přišel nějaký vědec, který nám předával zprávu, kterou jsme měli vyluštit. Byla to hezká šifra, která nám chvíli zabrala, než jsme ji pochopili. To bylo radosti, když jsme přišli na to, jaký je klíč. Poté jsme se již vydali pěšky přímo k Mohyle míru. Šli jsme zhruba 5 kilometrů. Polem, vesnicí až na kopec, kde stála Mohyla míru. V cestě jsme měli i lákavý slamník, kde jsme chvíli dováděli, také jsme cestou hráli hry, aby nám ta cesta lépe ubíhala. Ve vesnici Práce pro nás Vítek vyhlási soutěž, kdo nejrychleji vyběhne a seběhne schody, které vedou ke kostelu. A také jsme si cestou opakovali listy stromů a rostliny.

Až u Mohyly míru jsme si dali jídlo. Oběd. Vytáhli jsme si zásoby z domovů, usedli jsme na schody u kaple. Pěkně jsme se podělili, jak je našim zvykem. Po obědě jsme měli objednánu prohlídku. Vskutku jsme se divili, jak interaktivní „muzeum“ to je. Spíše virtuální. Při prohlídce jsme se jakoby octnuli v době, kdy probíhali napoleonské války. Před námi se udály scény z bitevního pole. Všude mračna prachu, výstřely, řev. Až neskutečné, ale bylo to velmi zajímavé a působivé. Dozvěděli jsme se podrobnosti o bitvě u Slavkova v roce 1805 a také celou strategii bitvy. Dokonce jsme byli svědky rozhovoru Napoleona, Františka I. a knížete Metternicha, kteří dojednávali mír, jenž měl být podepsán právě na slavkovském zámku. Celá prohlídka byla opravdu zajímavá. Kromě muzea slavkovské bitvy jsme si prohlédli i kapli, která byla vybudována až v roce 1914 z popudu místních občanů. V kapli se nachází jedna zajímavost a to, že když šeptem mluvíte v jednom koutě, v koutě po úhlopříčce slyšíte ten šepot jasným hlasem. Celá ta kaple je opravdu zajímavá. Sloužila i jako shromaždiště věcí vojáků, které se našli a nacházejí stále kolem, i po 212 letech. Po prohlídce mnozí vlítli do malé cukrárny, kde si koupili alespoň nanuky a také vedle v informačním centru něco pěkného do klubovny na památku.

Poté jsme hráli další etapu her s tématikou napoleonských válek a vydali se na cestu k vlaku. Mysleli jsme si, že stihneme i muzeum ve Šlapanicích, ale času jsme neměli nazbyt. Zvolili jsme procházku po okolí, objevili jsme pěkný rybníček a u něj jsme do odjezdu vlaku pobyli. Fox měl nachystaný velice zajímavý kvíz o době, ve které s jsme se jakoby pohybovali. Aj jsme se nasmáli. Celý kvíz vyhrál B.P. Byl vážně dobrý:-). Domů jsme dojeli až k půl sedmé. Celý den bylo moc krásně a ta příroda, zvlněné zelené kopečky, vinice, žlutá políčka, lesy, co nás provázely, vše stálo za to vidět, hlavně být na výpravě.