Letošní Rikitanův memoriál byl 27. ročníkem. Takže již 27 let tento závod žije mající řízeň závodníků i přes horší časy, kdy se stane to, že se do termínu toho závodu vlezou jarní nebo pololetní prázdniny. Závod žije a je to dobře. Rikitanův memoriál je zimní závod dvoučlenných hlídek v okolí Starých Hutích v Chřibech.

Letos měli závodníci na trati mokrý sníh, ale za to nebylo chladno. Někdy totiž mrzne až praští, palce u nohou skřehotají bolestí. Závodilo neuvěřitelných 71 hlídek v 6 kategoriích. Z našeho oddílu letos závodila jen jedna hlídka. Škoda. Někdo nemocný a někdo na tento závod upřímně zatím nemá. Není to pro ty, kteří nejsou ochotní ze sebe vydat a naučit se také něco navíc. Za náš oddíl závodily dvě šikovné světlušky – Terka Kadlčková a Růža Molárová. Možná s menším strachem se loučily s svými rodiči při odjezdu, ale my je povzbudili, neboť věříme, že ony mají na to, aby se tohoto závodu zúčastnily a také dobře dopadly.

Na Staré Hutě jsme přijeli o půl 9té ráno a veverka šla naši hlídku registrovat. Dostala číslo 13. Není to vůbec špatné číslo, naopak. Před startem, jsem ještě se světluškama trénovala zatímco Fox, který dělal druhý doprovod, šel pomáhat na trať. Nejvíce jsme se shlukovaly kolem oddílu Kormorán, to je oddíl vodních skautů našeho střediska. Od nich také závodily jen holky a dokonce nám ukázaly jak se šikovně uvazuje lodní uzel. S blížícím se startem pro naši hlídku stoupala mírná nervozita. Terka závodila poprvé a Růža po druhé, ale obě vypadaly natěšené, ty možné obavy překrýval radostný obličej. Přála jsem jim, aby se snažily, co to půjde a nic nevzdávaly. Je to lekce ze života. Chci-li nějak dobře žít, bez vytrvalosti a boje za Dobro se to neobejde. Holky vyběhly jako laňky na trať dlouhou 2,5 km s číslem 13 na břiše a jedna s batohem na zádech, kde měly potřebné věci. Já jsem jim zamávala a s napětím pak čekala, jak dopadnou. Ve volném čase jsem se vydala s Tondou a Blážou obhlédout trať. Nikde jsem ty naše světlušky neviděla a tak jsem si říkala, že to zřejmě zvládly. Když jsem se vrátila zpět na základnu, světlušky byly již dávno v cíli. Šikule. Pozvala jsem je potom na Samovu polévku a na čaj do vytopené jídelny. Po jídle jsme byly zase venku, zima zatím nebyla, ale rozkládala se mlha. Závodníci dobíhali do cíle a na louce základny bylo velmi živo. Hrály se hromadné hry, koulovalo se i naše světlušky se přidaly. Ve 3 hodiny odpoledne bylo slavnostní vyhlášení výsledků. Světe div se. Naše světlušly se umístily na nádherném 4. místě. Byly hodně šikovné. Příště jsme si říkaly(my holky), že se více opráší Morseova abeceda a bude to ještě lepší. I oheň bez problémů rozdělaly. To je co říct.

Děkuji rodičů, že je pustily i přesto, že byly předtím pololetní prázdniny. Rozhodně stálo za to, že ty naše světlušky jely. Moc děkuji i vám malé sestry a gratuluji, je to krásný úspěch. Nikdy v našem oddíle takto světlušky dobře neskončily:) Domů jsme odjížděli s radostí v srdci a také s pěknou památkou v rukou- tradiční dřevěnou plackou a kartičkou.

Veverka