Tématem letošních oddílových schůzek je poznávání jednotlivých zemí Evropy. Jako první byla na pořadu země ležící vedle ostrova Velké Británie Irsko. Je to stále se zelenající ostrov plný magické energie. První oddílová schůzka se konala na farní zahradě. Sešli jsme se v hojném počtu.

Jako obvykle bylo na pořadu spousta her. Úvodní hra se šifrou, která byla zavěšena na stromech a kterou jsme museli vyluštit, nám napověděla, kam že to vlastně pocestujeme. Vyluštili jsme slovo „Ultima Thule“, což znamená Irsko. Ultima Thule je totiž starý latinský název pro Irsko. Symbolem Irska je trojlístek, o němž legendy vyprávějí různé věci. Trojlístek si nejvíce přisvojil svatý Patrik. Našim úkolem bylo po vyslechnutí legendy o sv. Patrikovi rychle posbírat trojlísky rozsypané po louce a správně je nalepit do kolonek, které tvořily obrazec srdce, které se vyjímalo na zvláštním papíře. Který tým byl rychlejší, zvítězil. Lístků bylo asi 21.

Další hra nám přiblížila historii nejznámějšího irského hudebního nástroje – harfy. Harfa se skládá ze strun, které se staly hlavním předmětem naší hry. Měli jsme co nejrychleji namotat struny na palici. V rámci týmu jsme se střídali. Nebylo to nic jednoduchého, struny jakoby neměly konce. Trvalo to delší dobu, ale přece jen jsme si poradili. Radost z vítězství bylo to nejcennější, čehož jsme mohli dosáhnout.

Po šílenství z her jsme si na chvíli odpočinuli. Liška a Smíšek nám četli o cestách svatého Patrika – nejváženějšího světce Irska. Svatý Patrik se stal apoštolem Irska, zasloužil se o upevnění křesťanství v této zemi. Stálo ho to dosti práce, putoval z místa na místo. My jsme si poté zahráli hru na motivy jeho cest s názvem Pošta svatého Patrika. Stali jsme se jeho posly, kteří mu pomáhali s doručováním dopisů i věcí, které psal či posílal do jednotlivých irských měst. Pravidla této zajímavé hry byly následující: jsou tři stanoviště, které jsou označena jménem nějakého irského města. Každý hráč přijde ke stanovišti, kde jej čeká obsluha této pošty. Vytáhne si z klobouku věc (je namalovaná na papíře), kterou někam zanese, ale kam, to určí los, na který si naslepo ukáže. Losy má připravené obsluha městského stanoviště. Hráč kartičku se jménem města tedy otočí, přečte ji nahlas obsluze, ta mu ve speciální kartičce pro hru zaškrtne věci (boty, svíčky, kniha, kříž, kalich, brko, inkoust) a čas a hráč ihned běží na ono místo. Každá věc je za body. Na cestě číhá nebezpečí v podobě lupičů, kteří se snaží hráče plácnout a obrat je tím o věc, kterou nese. Jakmile tak lupič učiní, dá hráč lupiči kartičku a vrací se zpět do města odkud vyšel. Po časovém limitu asi 15 minut hra končí a všechny týmy si sečtou body. Každý zvlášť. Vítěz je ten, kdo má nejvíce bodů. U této hry, zpočátku chvíli zmatené, jsme se dobře vyřádili.

Na konci schůzky nás čekal skříkův poklad. Skřítek je známý irský bájný hrdina a je rovněž symbolem Irska. Se skřítky jsou v Irsku spjaté poklady. Právě jeden takový poklad jsme se pokoušeli nashromáždit. Každý tým měl svůj ešus, který byl nějak označen. Ešusy se rozptýlili do prostoru. Úkolem bylo dát svou minci (každý jich na začátku hry několik dostal) do cizího ešusu. Hru nám znepříjemňovali protivníci z cizího družstva, kteří se nachomýtali kolem ešusů a tím nám bránili položit naši minci do jejich ešusů. Mohli nás i plácnou – to jen v případě, pokud jsme měli v ruce minci. Jakmile nás plácli a my jsme tedy nestačili někam utéct, museli jsme jim dát naši minci. Protivníci si minci dali do kapsy nikoliv do svého ešusu. Po časovém limitu 10 minut hra skončila. Který tým donesl do družstev svých protivníků více svých mincí, vyhrál. Na závěr oddílovky jsme si zakřičeli pokřik a rozešli jsme nadšeni domů. Schůzka se velmi vydařila.