Výprava s názvem Levaar patřila za několik posledních uplynulých let mezi naše výjimečné výpravy. Cestovali jsme totiž na kolech a zúčastnit se jí mohli pouze skauti a skautky. Byla naplánována už mnoho týdnů dopředu, ale pracovní povinnosti nebo nepřízeň počasí zapříčinily několikrát její odložení. Dnem pro její uskutečnění se stala až sobota 19. června. Přestože účast přislíbilo několik skautů a skautek, zúčastnili se jí nakonec jen čtyři členové oddílu Kon-Tiki: Veverka, Tulák, Fox a Tom. Hlucká část expedice vyjela od kina už před sedmou hodinou ranní, protože je čekal kopcovitý terén na cestě do Starého Města. V Uherském Hradišti se k nim připojil Tom a společně se pak vydali po několikaminutové přestávce směrem na staroměstské vlakové nádraží. Tam jsme přijeli s dostatečnou časovou rezervou před odjezdem vlaku, a tak jsme kromě zakoupení jízdenek stihli i sníst něco sladkého a připravit se na nástup do vlaku. Ten měl několikaminutové zpoždění, které se při nakládání našich kol do vagonu ještě o několik minut zvětšilo, ale nejednalo se o hodiny ani dny, takže se nic neobvyklého nestalo. Cesta vlakem uběhla rychle. Při pohledu z okna jsme mohli pozorovat i jezírka a velké louže, které tvořila stojící voda z nedávných velkých dešťů a možná i vylitých potoků a řek.

Do Břeclavi jsme dorazili zhruba po čtyřiceti minutách krátce před půl desátou. Prošli jsme nádražím a kousek od něj jsme se zastavili před velkou turistickou mapou, kde jsme si ujasnili zastávky na naší cestě po lednicko-valtickém areálu. Projeli jsme městem, dále přes městskou část Poštorná a pokračovali po silnici do Valtic. Cestou jsme se zastavili u jednoho starého neudržovaného opevnění z druhé světové války, ale kromě betonových zdí a střílen nebylo co k vidění. Naší první zastávkou byl Dianin chrám Rendez-vous – zámeček podobný antickému vítěznému oblouku. Další zastávkou byl zámek Valtice, kde jsme se zastavili na delší dobu. Na prohlídku zámku jsme nešli, ale obdivovali jsme pouze jeho budovy, nádvoří a zahrady - místo jako stvořené pro svatby. A jednu z nich jsme dokonce i viděli. Tedy pro upřesnění ne svatební obřad, ale pouze průvod s nevěstou a ženichem a zahradu, na které bylo připravené pohoštění pro svatebčany. Na vnitřním nádvoří jsme shlédli i krátkou scénku, která byla určená pro návštěvníky zámku, kteří ji sledovali z balkonu. Jednalo se o slovní potyčku a následně souboj na kordy dvou mladíků v dobových kostýmech, kteří bojovali o svou čest.

Poté jsme se vydali ke Kolonádě Reistna, která je postavena na velkém kopci nad Valticemi lemovaném vinicemi. Kopec byl tak prudký, že jsme v jeho polovině museli slézt z kol a „jít po svých“. Této námahy jsme však nelitovali. Čekala tam na nás další krásná památka postavená v antickém stylu a výhled na širé okolí. Taky jsme zde nalezli strom plný motýlů. Na zpáteční cestě přes město jsme se ještě zastavili v cukrárně na zmrzlinu a vydali se po cyklistické stezce nazpět do Břeclavi. Cesta to byla ovšem zcela jiná, než ta po silnici. Jelikož den předtím pršelo, čekalo na nás hodně kaluží, rozmáčená cesta a místy i lesní zabahněné úseky. Minuli jsme opět zámeček Rande-vous a rozjeli jsme se ke kapli svatého Huberta a následně nazpět do Břeclavi, abychom stihli zpáteční vlak do Starého města. Zde jsme si ještě prohlédli červený cihlový kostel, ale to byla již naše poslední „kulturní zastávka“. Na malou chvíli jsme se ještě zastavili u sochy s příznačným názvem Hlava, u které jsme se vyfotili a rozjeli jsme se na vlakové nádraží. Domů jsme přijeli až večer, sice poněkud unavení, ale plní dojmů z právě prožitého dne.

Mapa Valticka, jehož část jsme si projeli.