V krásný páteční podvečer se sešli členové oddílu Kon-Tiki na oddílovou schůzku, která měla název Putování za sluncem. Proč právě za sluncem? Protože sluníčko je živel, který pálí, hřeje, život dává i bere. Oddílová schůzka byla stavěna na pěti příbězích o slunci. Příběhy byly vloženy do aktivit, které podněcovaly rozvoj určité dovednosti. Členové byli rozděleni do týmů, které proti sobě bojovaly. Jeden tým vedl Fox a druhý Štupl. Po každé aktivitě získali pomyslné sluneční penízky, které se na konci putování proměnily ve sladké sluneční kolečka (čokoládové penízky).

Schůzku zahájil rádce Štupl nástupem a oddílovým pokřikem. Poté jsme všechny přivítali a seznámili je s tím, co se bude v následujících dvou hodinách dít. Oddílové putování tedy začalo pověstí o slovanském bohu Svarožicovi - bohu slunce a ohně. Pokud byste se přesněji chtěli dočíst o pověstech, se kterými jsme pracovali, budete si je muset někde najít :-). Úkolem této aktivity bylo neprobudit kohouta, který spí. Členové museli poslepu projít s pomocí slovní navigace svého kapitána slalom. Rychlejší tým vyhrál a získal tak sluneční penízek. V tomto případě vyhrál tým Štupla.

Poté jsme se přesunuli do starověkého Řecka, kde na nás čekala pověst nebo legenda o Daidalovi a Ikarovi. My jako mírumilovní lidé, jsme tentokrát škodolibě zaútočili na nezbedného Ikara mořskými kapkami, aby spadl do moře. "Flusali" jsme slámkou sirky, které představovaly mořské kapky, do jednotlivých ešusů. I v tomto případě platil fakt - aby družstvo vyhrálo musí do pěti minut nastřílet více sirek do ešusu než jeho soupeř. Tato aktivita se povedla lépe týmu Foxe, ovšem snažili se všichni :-). Malé Opičáky tato aktivita velmi zaujala a věnovali se jí nějakou chvíli i po skončení oddílové schůzky. Inu, kdo si hraje, nezlobí přece :-).

Další naše kroky směřovaly do vnitrozemě starého Řecka. Zde jsme se setkali s bláznivým Faethónem, který byl velmi neposlušným synem svého otce Helia. Chtěl se projet ve slunečním voze, ale otec mu to zakazoval, protože mu nevěřil. Synáček ale neposlechl a vydal se na cestu. Sotva vůz uřídil, vyboural se... I my jsme si zřídili pomyslné sluneční vozy z pytlů. Vždy dva z týmu "vezli" jednoho člena ve voze - utíkali s ním k metě a zpět. Boj to byl ukrutný, adrenalin stoupal. Opět vyhrálo družstvo Foxe.

Předposlední putování za Sluncem nás dovedlo do daleké Paříže a to do Versailské zahrady Ludvíka XIV. přezdívaného Král Slunce. Jeho zahrada, stojící na bažinách skýtá přes 2 400 fontán všeho druhu. Je to až neuvěřitelné.

Aby fontána fungovala potřebuje páru a potrubí. Párou jsme se stali my (to je pohon) a potrubím jsme museli nahnat určité množství vody do jádra fontány než vytryskla. Utíkali jsme s díravými kelímky k fontáně, do které jsme nalili zbylou vodu z kelímka, kterou jsme neztratili :-). Všem to šlo jako po másle a zanedlouho obě fontány vytryskly. Zvítězil tým Štupla. Tato aktivita se stala opět oblíbenou. Se zbylou vodou se nakonec hrála Dráčata i Opičáci :-D.

Poslední putování mířilo do Kanady za moudrými indiány. Jeden indiánský kmen si vymyslel soutěž o vytvoření krásného slunce. Nikomu s přizvaných se to nepodařilo, ale podařilo se to dvěma bratrům, kteří utvořili dokonce dvě slunce a aby se neprali, kdo z nich je lepší a hezčí, kdo svítí více, dohodli se na kompromisu - jeden bude svítit ve dne, tj. slunce, a jeden z nich bude svítit v noci tj. měsíc. My jsme si pomocí pavoučí sítě vyzkoušeli imaginární přechod ze dne do tmy a naopak. Zde nešlo ohodnotit vítěze. Snaha všech byla obrovská a radost z aktivit ještě větší. Všichni byli odměněni slunečními penízky, které se jim zakrátko rozpustily v ústech :-).

Schůzku jsme ukončili gilwelským kruhem, rozloučením a pokřikem. Nikomu se ale opět nechtělo jít domů, a tak jsme se vyřádili ještě několika hrami. Poté jsme si ještě zašli do klubovny zahrát naši nástěnnou hru - plavba voru Kon-tiki a to byl závěr oddílové schůzky. Ještě na ni dlouho budeme v dobrém vzpomínat :-).