V sobotu 17. dubna jsme se probudili do svěžího jarního rána, které slibovalo krásné slunné počasí po celý den. A tak se i stalo. I když bylo v brzkých ranních hodinách ještě trochu sychravo, jen co se ukázalo slunce výše na obloze, oteplilo se a mnozí z nás odkládali své tenké bundy nebo i další kusy oblečení, které se stalo jakoby přítěží. Zahřálo nás nejen slunce, ale i pohyb, kterého jsme ten den měli dostatek.

Výprava s názvem Mise Hispaniola, kterou jsme pořádali tuto sobotu, nikoho z přítomných nezklamala. Zúčastnili se jí opět všichni lidé z oddílu s dobrodružnou povahou, které to táhne do přírody. Za tu dobu, co se známe, se z nás stala ostřílená parta kamarádů se společným zájmem a nadšením pro dobrodružství, zábavu, poznávání nových věcí, spoustu pohybu a dovádění s přáteli. Tato oddílová výprava však byla i něčím výjimečná. Navštívily nás totiž světlušky z Holešova, které se přijely s námi seznámit. Na konci srpna máme mít společný tábor na Smraďavce, a tak jsme si řekli, že by bylo dobré a pro oba oddíly i přínosné, zažít spolu nějaké to společné dobrodružství ještě před konáním tohoto tábora.

Sraz jsme měli zcela neobyčejně už před osmou hodinou ranní v blízkosti autobusové zastávky na dolním konci v Hluku před obchodem Nemravových. A sešlo se nás tu docela hodně. Z hluckého oddílu se této výpravy účastnili z šestky Svišťů Fox, Tulák, Smíšek, Ozzák (alias Fišta), Chřestýš, Bobr, z šestky Dráčat Kovaříček, Kikča, Míša, z rangers Štupl a vedoucí Veverka s Tomem. Z holešovského oddílu za námi přijely světlušky Věrka, Marťa, Kika a Elis se svými vedoucími Šírou a Dádou.

Po úvodním přivítání a krátkou řečí, které se ujala v těchto věcech již zkušená Veverka, jsme se navzájem představili a rozdělili se na dvě skupinky – dvě lodní posádky, které měly mezi sebou soutěžit. Po krátké poradě si první posádka pod vedením Smíška dala jméno Lovci pokladů a druhá posádka pod Foxovým vedením dostala název Líný Pes a spol (Foxův návrh zněl sice Líní psi, ale pak jsem si řekl, proč by měli být líní všichni a navrhl jsem již zmíněnou verzi, která se jim zalíbila). Vedoucí nepatřili do žádné z těchto dvou skupinek. Servisní tým zastoupený Štuplem a Bobrem se k nám připojil až o něco později.

Hned na začátku čekal na obě posádky vědomostní test, který se týkal ostrova Hispaniola, prvního ostrova v Novém světě, na kterém Kryštof Kolumbus se svou výpravou na své cestě do Indie přistál. Otázky obdrželi členové obou oddílů již několik dnů dopředu a odpovědi si měli sami jakýmkoliv způsobem zjistit. Následovala hra, při které se učí světlušky i vlčata, skautky i skauti zbavit se ostychu před druhými a nebát se oslovit neznámé lidi. Jednotlivec či dvojice dostali do rukou skautské kalendáříky, které měli s kýmkoliv za cokoliv směnit (ne však mezi sebou navzájem). Po uplynutí patnáctiminutového časového limitu pak ukázali směněnou věc, kterou získali a měli ji s použitím své fantazie představit druhým. Většina z nich využila blízkosti obchodu u Nemravů a oslovili kolemjdoucí lidi. Kalendářík se jim tak podařilo směnit například za přívěšek se svinovacím metrem, igelitové tašky (těch bylo hodně), sáček, dvacet korun či příruční taštičku. Výstup každého z nich byl vedoucími ohodnocen jedním, dvěma nebo třemi body. Dalším úkolem bylo nalézt tajemnou mapu, která byla v blízkém okolí ukryta. Dáda se Šírou ji schovaly na jeden ze stromů. Mnoho jich kolem ní při hledání prošlo a nevšimlo si jí. První ji spatřil Tulák, který ji pokládal za odpad pohozený na stromě, a tak od ní odešel. Po chvilce se však vrátil, vylezl na strom a sundal ji. Než se členové výpravy mohli vydat na další cestu, čekala je ještě zkouška síly v přetahování lana. V něm dvakrát po sobě zvítězila posádka Hledači pokladů.

Další zastávka nás čekala na okraji Hluku. Mezi námořníky se rozmohly zákeřné nemoci, na jejichž vyléčení potřebovali masti, které se vyráběly ze vzácných bylin. Ty rostly pouze na jednom místě v okolí, který střežili domorodci. Posádky si vylosovaly každá svůj seznam bylin, které musely nasbírat – uloupit a vedoucí se proměnili v domorodce, kteří tyto léčivé byliny hlídali. Nejeden z nás se při této hře zapotil :-) Při pochodu jsme narazili i na jedno mraveniště při cestě, které se mravenci jen hemžilo. Při jeho prozkoumávání nám Kovaříček dokonce i ukazoval, jak takoví šimpanzi chytají termity na klacík :-))

A to už se k nám připojil Štupl s Bobrem s dlouhými pruty na chytání ryb. Aby posádky neumřely hladem, musely si v blízké řece nachytat dostatek ryb na cestu. Nejvíce ceněné byly ty s červeným pruhem ;-) Následoval přechod přes řeku jen s pomocí narychlo vyrobené lanové lávky. Pro mnoho námořníků to byl vskutku těžký úkol, při kterém bylo potřeba hodně síly v rukou a umět ovládat své svaly. Ne všem se přechod povedl a někteří vyzkoušeli i nový způsob lezení, tzv. „na prasátko“ :-)) Další zastávkou byla chatrč domorodců, kteří naší vedoucí Veverce odcizili dva klíče k pokladu. Tyto klíče od ní posádky dostávaly (buď obě, nebo jen ta, která zvítězila). Na konci výpravy se pak sečetl jejich počet a zvítězila posádka, která jich získala více. Abychom je dostali nazpět, museli jsme tuto chatrč rozstřílet ze svých zbraní a klíče si vzít. K tomu nám posloužila hlína a pruty. Po krátké cvičné střelbě se obě posádky pustily do soutěžení. Vyhrát měla ta, které se dříve podaří dvacetkrát zasáhnout chatrč.

Poslední zastávkou v terénu byl labyrint, který měli námořníci se zavázanýma očima v co nejkratší době projít. A jelikož posádky získaly všechny klíče, které byly potřeba, zbývalo jim už jen najít poklad, který tu někde na ně čekal. Hledání to bylo dlouhé a úmorné. Někteří členové se dokonce museli posilnit a sníst si své svačiny. Poklad nakonec našel Tulák, kterého napadlo nehledat pouze na zemi a porozhlédnout se po okolí z koruny stromu. Odtud poklad, který bylo možné vidět i ze země, již lehce spatřil. Nalezený poklad (něco sladkého) se rozdělil mezi členy výpravy a udělali jsme si chvilku na oběd. Po obědě nás čekalo ještě několik her a vydali jsme se nazpátek do Hluku.

Naše další kroky směřovaly na farní zahradu u pastoračního domu, jejíž prostranství mají skauti od pana faráře dovolené užívat. I zde nás čekalo několik nových her, při kterých jsme se mohli dosyta vyřádit. Po domluvě s hospodyní pana faráře Štupl donesl v ruksaku dřevo, Veverka s Tomem koupili v obchodě špekáčky s chlebem a udělali jsme si táborový oheň. Dokonce se opékali i „máršmeláci“ (anglicky marshmallows), kteří nám zachutnali. Po opékání jsme si zahráli ještě několik dalších her. To už se blížil konec naší výpravy, čas odjezdu našich sestřiček z Holešova, a tak jsme je vyprovodili na autobusovou zastávku. Tam jsme se stihli na poslední chvíli společně vyfotit, rozloučit a rozešli jsme se domů. Tak skončila naše první společná oddílová výprava. Jsme velmi rádi, že světlušky z Holešova přijely mezi nás a už se těšíme na naše další společné akce.