Letošní Rikitanův memoriál oslavil své kulaté výročí. Uplynulo 30 let, kdy na trať vyběhly první závodní dvojice. Rikitanův memoriál je zimní závod dvoučlenných hlídek, který pořádá naše skautské středisko Psohlavci od roku 1990. Koná se kolem střediskové základny na Starých Hutích. Nesmím zapomenout sdělit, že tento závod je pojmenován na počestdlouholetého vůdce střediska Psohlavců – Aloise Rikitana Langera. Rikitan vedl Psohlavce v nelehkých časech socialistické doby tehdejšího Československa.

Na ten letošní Rikitanův memoriál přijelo závodit 81 skautských hlídek z okresu vyjma
přespolních z Pozlovic. Na závodníky čekalo poměrně hezké počasí, místo sněhu většinou
bláto a deset disciplín, které měly prokázat znalosti i dovednosti a také smysl pro fair play
hru. Závodem se nesla pozitivní atmosféra, závodivý duch stoupal po celý den vzhůru. Bylo
na co se dívat. Snaha, nadšení, bojovnost… Na trati dlouhé 3 - 6 km měli závodníci zdolat
deset disciplín: uzlování, orientace, test ze zdravovědy a přírody, Kimovu a Setonovu hru,
azimutový úsek, míření, rozdělávání ohně, lanovou lávku a odhad vzdálenosti. Nedá se říct,
která disciplína je těžší či jedna z nejtěžších, spíše to bývá ta, na které dochází k diskvalifikaci. Je to tedy rozdělávání ohně a azimutový úsek. Bohužel, letos jsme se také dočkali nějakých diskvalifikací, ovšem zde se to bere s úsměvem, žádné velké zkroušení.


Z našeho oddílu vyjely na tento závod čtyři dvojice. Závodila Eliška a Chuan za kategorii
skauti I, Kája a Simča za kategorii světlušek, Melounek a B.P za kategorii roverů a za
kategorii ranger Ztrava a Hanča. Na závod se těšili. Závod pro ně dopadl nanejvýš dobře. Sice neobsadili vítězné stupínky, nicméně nebyli diskvalifikování z důvodu nesplnění disciplíny.
Vzpomínám si, že když jsem procházela trať a uviděla Ztravu a Hanču rozdělávat oheň, vlítly na mě obavy, zda ten oheň vážně rozdělají. :-) Jim v jejich závodní kategorii totiž za nerozdělání ohně hrozila diskvalifikace. Nemohla jsem se na to dívat, jak jsem byla místy nervózní, tak jsem se sebrala a vyšla na další cestu. Ohlížela jsem se, zda už běží, to by byla jistota, že oheň rozdělají. Jenže jsem je dlouho ještě neviděla. Došla jsem k poslední disciplíně, což byl tzv. hod na Balúa. A najednou se vyřítily z kopce. Poměrně radostné. Proběhly kolem mě a stačily mi říct, že oheň rozdělaly. Měla jsem radost, klid. :-) Závod se povedl, není to vyloženě jen o samotném závodu, ale také o tom, že tam potkáš kamarády, bratry a sestry, kteří jednou na stejné vlně jako ty, a to je jak se říká hovorově - nejvíc. Naše hlídky obsadily: 19. místo (světlušky), 8. místo (skauti I.), jedna diskvalifikace – zdr. stav (roveři), 5. místo (rangers).


Všem, kteří z našeho oddílu závodily moc děkuji, bylo to skvělé. K tomu bych dodala, že
tento závod podporuje přirozenou zdravou soutěživost, protože se koná v přátelském
prostředí, protože zde nejde o výkony, protože ať skončíš na jakémkoliv místě, všichni tě
ocení přátelským - UMÍ!

Závod byl zakončen předáním cen, slovem povzbudivým i slovem vděčným. Rozcházeli jsme
se poté k autobusům, které nás měly dovézt domů. Náš autobus se za obcí pokazil, takže jsme museli delší dobu čekat na náhradní. Ani jsme si neuvědomili,, že nejprve pojede autobus do Uherského Brodu a až pak do Hluku. :-) Důvodem byl nutnost zavést skauty z Pozlovic na vlak, který jim jel krátce po 6té hodině. Vše jsme stihli. Bylo to dobrodružné. Do Hluku jsme přijeli o dvě hodiny později než byl plánovaný příjezd. :-)

Tohle dobrodružství, které můžeme díky našemu středisku prožívat již 30let. Vždycky je se na co se těšit, vždycky se tam člověk něco naučí a pokročí na své cestě. Stačí mi slyšet komentáře závodníků, kteří jsou zabraní do závodu a chtějí být jednoduše dobří, nikoliv urputně dobří. Krása.


Veverka