Každý rok se náš oddílu účastní zimního závodu dvojic, který pořádá naše středisko a jmenuje se Rikitanův memoriál. Letos proběhnul již 29. ročník a je pořádán na počest br. Aloise Langera zvaného Rikitana. Možná se neví, kdo byl vlastně Rikitan… Byl to bývalý vůdce střediska před nynějším Jiřím Kamasem – Samem. Na Rikitanu je co obdivovat. Hodně nemocný, slepý, vedl desítku let skautské středisko. Stále se zápalem tvořit dobré věci. Naše středisko také v době normalizace obnovil, ale jak víme, středisko muselo působit na tzv. druhé koleji. Nemohlo se ke skautskému hnutí hlásit. Nicméně je obdivuhodné, že naše středisko stále fungovalo, i když tajně.

 Zimní závod je rozčleněn na určité disciplíny které mají prověřit, jak se skauti, světlušky, vlčata, roveři a rangers připravují. Na závodě si vyzkoušejí víceméně klasické skautské praktické disciplíny: morseovka, rozdělávání ohně, test ze zdravovědy, přírody, odhad, šplh…  Ačkoliv tyto disciplíny působí velmi obyčejně, nejsou tak jednoduché. Je potřeba určitá příprava, výcvik. Závod se koná v okolí Starých Hutích. Sjíždí se sem především skautské bratrstvo z okresu UH, zváni jsou ale i přespolní.  I přesto, že letos byly pololetní prázdniny v pátek před závode, že řádila chřipková epidemie, přijelo závodníků dost. My jsme jeli v autobuse společně s Uh. Brodem, Suchou Lozí, Bojkovicemi.

Autobus přijel včas a poté už jsme brázdili zasněženou nebo holou, sluncem zalitou krajinou směrem k Hutím. Po příjezdu na S. Hutě šla Veverka závodníky registrovat. Při registraci jsme si se sr. Žabkou z Bojkovic vyměnily informaci, že obě dvě máme volné závodníky a tak jsme je dali dohromady aby společně oficiálně běželi.

 Za náš oddíl závodil br. B.P., Šíma, Ondra, sestra Lidu a Bróňa. Ještě než byl nástup, tak ten rozbředlý sníh lákal všechny ke koulovačce. Oblečení mírně mokralo a to i přes napomenutí. Zkrátka skvělá zábava na dlouhou dobu. Nástup byl zhruba po půl 10. Při něm nám br. Bufi představil pravidla závodu, záludnosti, bezpečnost a hlavní rozhodčí zopakoval informace k trati.Už v 10 hodin vyběhl první závodník. Závodníci z našeho oddílu měli čísla , 22, 9, a 27. 

Start je tedy čekal velmi brzo. Držela jsem jim pěsti, aby to pro ně samotné dopadlo co nejlépe. Byli natěšení a za to jsem byla ráda. Jak závod probíhal si dovedeme představit. Dobře. Krásná krajina tomu dávala své kouzlo. Po závodě následovaly hry, koulovačka, kdo chtěl mohl si vít Samovu polévku na zahřátí a čekalo se na výsledky. Výsledky byly vyhlášeny po třetí hodině. První tři hlídky z kategorie mohly vystoupat na stupínek, ostatní získali hlasitý projev uznání všech a to je „umí“.

Umístění našich závodníků dopadlo velmi dobře. Největší odměna byla pro mě tak, že až bude další možnost  - chtějí a mají zájem. A jak se tentokrát ve své kategorii umístili? Získali jsme 5. místo, 9. místo a 4. místo!

Všem upřímně moc gratuluji byli jste skvělí! Vše podstatné jste ode mne slyšeli na Hutích. :-) Zde děkuji za vaši účast, snahu, bojovnost… Bylo to vážně dobré!  :-)

Veverka