Pár dní před Štědrým dnem podle naší oddílové tradice míváme vánoční oddílovou schůzku s rodiči. Letos jsme se společně sešli 21. prosince Je krásné se společně sejít a prožít předvánoční chvíle, které bývají moc hezké. Možná je to tím, že na nás doléhá ta pokojná vánoční atmosféra, ale hlavně je to tím, že jsme s našimi rodiči rádi. Máme v nich fajn partu a můžeme se na ně spolehnout. Pomáhají nám, darují... Jsme za to moc vděční. Společně s jejich maličkostí pořádáme i tuto oddílovku, ať jsme si stále blízko.

Letos jsme se sešli my členové oddílu v poměrně hojném počtu, avšak rodičů bylo méně. O to si více vážíme toho, že mnozí přišli.

Oddílovku jsme zahájili našim oddílovým pokřikem a rozdělili jsme se na herní týmy. Byly tři. Nejprve jsme dal Smíšek a jeho pomocnici dohromady naše ručně vyrobené dárečky. Liška a její pomocnice dělaly občerstvení, Veverka, Vítek, Fox dali dohromady detaily k programu. Až bylo hotovo, tak jsme si nejprve zahráli aktivity, které rozboří jakési neviditelné zdi mezi námi a umocní veselou a přátelskou atmosféru. To se povedlo. Pak už následovaly drobné soutěže nebo hry a také vánoční kvíz. Např. dovednost na míření a přesnost. Úkolem bylo shodit napřímenou rukou za chůze vršek z hrdla láhve. Možná se to zdá jednoduché, ale jak si mnozí vyzkoušeli, nebylo to tak zrovna jednoduché. Aj jsme se u toho nasmáli. Pak jsme měli mířit na cíl. Házet ořechy do plata od vajíček… :-)

Nakonec přišel na řadu vánoční kvíz. Kvíz se promítal na zeď pomocí dataprojektoru. Fungoval tak trochu na základě tv hry Azkvíz. Ovšem s tím, že jsme nepropojovali strany nebo neměli náhradní otázky. Tak trochu jiný, obyčejný Azkvíz. Zkrátka nám dobře posloužila jen ta interaktivní pyramida. :-) Otázky svým obsahem představovaly Vánoce za první republiky. Ano, stále jsme tak trochu ve vlně oslav 100 letého výroční vzniku naší první Československé republiky. Otázky byly dost zajímavé, mnohdy jsme se divili a hlavně jsme se něco dozvěděli. :) Kapr na modro nebo na černo? Kolik stálo máslo? :-)

Po kvízu následovalo hudební okénko koled. Letos nás na kytaru doprovázel br. B.P., na flétnu hrála st. Melounek a na basu hrála sr. Ztrava.  Bylo to vážně nádherné. Stáli jsme kolem nich a společně zpívali koledy. Neslo se to moc hezky. Když jsem viděla kolem sebe tu spokojenost, moje srdce bylo v radosti. Nakonec jsme rozdávali ručně vyrobené dárečky, dojedli, uklidili a rozloučili se na nádvoří tvrze.

Zapomněla bych ještě napsat, co jsme dělali navíc. Balili jsme dárečky pro děti z azylového domu. Nakoupili jsme předem různé knížky nebo pracovní sešity. Společně jsme to všichni balili na oddílovce. Někdo balil, někdo dělal ozdoby a také lepil. Bylo to fantastické. Asi se moc netušilo, že takto společně s rodiči budeme něco takového dělat. Rodiče se do toho jako všichni pustili naplno. :-) Právě v tomto rozpolžení vznikly spontánně i na dárečích ozdoby z papíru - takové vějířky. Nakonec tyto dárečky Liška a Kotel vezli před Štědrým dnem na své místo, kde byly v radosti i úžasu velmi krásně přijaty.

A my poté?

Společně v kruhu s rozžatými prskavkami jsme na rozloučenou zpívali koledy, stiskem ruky jsme každý každému popřáli krásné vánoční svátky, poděkovali si a vůdkyně Veverka i Liška předala ještě malé dárečky v podobě malé zlaté hvězdičky na kolíčku a Liška předávala za družinu Svišťů jimi vyrobené perníčky ve tvaru skautské lilie. Moc krásné. Atmosféra byla přenádherná. Já se raduji, neboť mám velkou skautskou rodinu, co táhne za jeden provaz.

V přítomnosti člověk poznává za co vše může být vděčen. Je-li vděčen za obyčejné i prosté věci a okamžiky, je neskutečně bohatý a jeho srdce září. I ve tmě, která občas přijde… Stačí jen vzpomenout.

 

 Veverka