Z pátku na sobotu jsme prožili naši listopadovou výpravu, které se účastnilo 5 členů a 6 členů vedení. Ale jak už to tak bývá, výpravu jsme si skrze všechno krásně intenzivně prožili. Co víc může být než trávit čas s kamarády v přírodě, věnovat se jeden druhému, objevovat, zažívat své dobrodružství…

Vyjížděli jsme v pátek navečer směr Salaš. Od poslední zastávky jsme šli potmě nahoru na chatu Hubertu. Byla o úchvatná cesta, doprovázely nás hvězdy, také jsme našli nějaké souhvězdí a jeden druhého jsme poslouchali. I beze srandy se to neobešlo. Po témě hodinové cestě jsme se dostavili nahoru. V chatě na nás čekali Smíšek a Vítek. Ti zatopili a také připravili bylinkový čaj. Na stůl se pak postavila svíce a dali jsme si večeři. Chvíli jsme si povídali. Poté už byl čas vplout do programu výpravy. Tuto výpravu jsme zaměřili na výročí 17. listopadu. Provázely nás léta 1939 a 1989. Ač je dělilo 50 let, našli jsme něco společného. Večer jsme měli program i venku, hrála se hra Na pašeráky. V chatě jsme si zahráli cinkačku a Ztrava měla připraveno krásné povídání o tom co se dělo v roce 1939. Myslím, že každého z nás rozhodně zaujala.

Ke spánku jsme se uložili v 11 večer. Usínání nám zpříjemňovalo praskání ohně v kamnech a naprostá tma, na kterou už asi nejsme tolik zvyklí.

 Ráno bylo chladnější a chmurnější. Slunce se pomalu draho zpoza šedých mraků. Ráno jsme se rozcvičili a společně krájeli a mazali chleba rybičkovou pomazánkou od p. Říhové. Před zahájením snídaně máme speciální pokřik a poté se můžeme s chutí pustit do jídla. :)

Na pomazánce jsme si opravdu pochutnali. Po snídani a úklidu jsme měli program venku. Pohybové hry, rukodělka z listí. Vše jsme zvládli a také jsme měli radost z vyrobených lucerniček, které jsme ještě pověsili mezi stromy. Obědvali jsme kolem 1 hodiny. K obědu jsme měli nášup zeleninového kuskusu. Velmi rychlé, prosté jídlo i troška peprné. ;-) Najedli jsme se a měli chvíli odpočinek. Poslední část výpravy byla opět venku. Smíšek měla na programu pochodové značky. Společně s Víťou šli připravit trasu, kterou si pak skauti sami vyzkoušeli. Moc se jim to líbilo. Jo, jo, prožít si sami dobrodružství je pro skauty žúžo a ke všemu ta listopadová příroda byla vážně nádherná.

 Po skončení této aktivity následovalo skládání origami srdíčka a s tím spojená podpisová akce. Smíšek také rozdávala upomínkové kartičky. Srdíčko bylo na památku uctěná památky Václava Havla. Přece i na Pražském Hradě byla odhalena plastika ve tvaru srdce. Vznikla nejen plastika. Zkrátka je velkým symbolem a patří nejen Václavu Havlovi, ale i k 17. listopadu roku 1939. Všichni vše zvládli, uklidilo se ve tmě se opět odcházelo do údolí. U zastávky jsme ještě hádali kvízové otázky. Nejlepší byli odměněni čokoládovými penízky připomínající tehdy vzácné bony. Výprava to  byla krásná a jak tu často píšu – těšíme se na další! :-)

 

Veverka