Poslední červnová výprava se konala 15. – 16.6.2017. Vypravili jsme se na kolech k jezerům. V počtu šestnácti statečných a natěšených: Míša, Terka, Míša, Ondrák, Ondra, Šimon, Štěpa, Smíšek, Tulák, Liška, Kotel, Ztrava, Eliška, Frantík, Áďa,Veverka. Setkali jsme se v pět hodin u klubovny. Nabalili jsme potřebné věci, které pak tatínek Říha společně se Ztravou v menší dodávce odvezl. Tulák a Veverka vedli cyklovýpravu. Zbytek přijel autem, protože vezl nějaké věci. My jsme vyjeli o půl šesté  po stezce směrem na dolní konec, poté na Ostrožskou Lhotu, Uherský Ostroh a Ostrožskou Novou Ves. Projížděli jsme opravdu nádhernou krajinou. Obilí pomalu zlátlo, vítr mírně čechral koruny stromů, v dáli se modraly chřibské a karpatské kopce, zelenaly louky, občas byla slyšet voda v potoce… Přijeli jsme v pořádku, cesta ubíhala docela nečekaně rychle. U jezer jsme se vybalili a moc dlouho neváhali a naskákali do vody. Užili jsme si mnoho zábavy, dovádění.. Pak začal Kotel grilovat a my jsme se skvěle nadlábli večeře. Večer jsme na molu  viděli zapadat slunce a za kvákání žab si vyslechli pěknou „pohádku“ O dřevěném panáčkovi. Také jsme si o ní popovídali. Pak poslouchali to hlasité kvákání, popřáli si dobrou noc. Spát jsme šli později. Před jedenáctou jsme spokojeně ulehli do stanů a spacáků.

 

 

Ráno bylo tiché, pomalu se slunce prodíralo skrze mráčky. Hladina vody se mírně kolébala A někdo se už těšil na nový den.

Naši bratři nečekaně vstávali teda brzo, již o půl sedmé. Zatím co my ostatní se ještě váleli. :-) Poté Veverce za hodinu ukazovali rybu, kterou chytli na jimi vyrobenou udici. Po osmé jsme si dali jsme si snídani, rozehřáli se herními aktivitami a šlo se opět do vody. Na závěr jsme hráli ringo turnaj a vařili čočkovou polévku. Všichni se snažili pomáhat a pak se také s chutí najedli. Nic nezbylo. Byl čas na řádný úklid, společné foto, podpisování kartiček z výprav, oddílový pokřik a odjezd. Nečekali jsme, že někdo po cestě domů „píchne“ kolo. My jsme si poradili. Veverka stopla jeden manželský pár, požádala o pomoc, o lepení, a oni nám jej ochotně dali. Pak se dal Tulák do skvělé práce. A za nějakou chvilku jsme mohli jet až domů. Je fajn mít v oddíle zručné, šikovné bratry. Všichni se dívali, jak se to kolo dává dohromady a myslím, že snad také něco pochytili, když ne, jak se lepí či sestavuje, tak určitě to, jak je dobré být ochoten a umět pomoci. A to se i v této době stále cení. U nás skautů určitě, proto jsme skauti.

Celá výprava byla opravdu krásná a dobrodružná. Věřím, že každý z nás v srdci vzpomíná, jak nám bylo spolu pěkně, jak jsme si užili vodu, slunce, srandu, kola a naše skautské bratrství. Díky všem, kteří se o výpravu postarali. Věřte, má to smysl.

 Veverka

PS:

Tvarohový závin, kafíčko a k tomu chemické jablíčko.

Snídaně jako stvořená a chemií mořená. :-D:-)