Naše tradiční dubnová výprava je směřována do Beskyd ke skautské mohyle Ivančena pod Lysou horou. Vždy musíme vyjet ráno, ale i letos to nikomu  nedělalo problémy a jeli jsme v počtu 14.  Nejdříve jsme se setkali na náměstí, abychom vyzvedli ty, kteří pojedou auty a poté vyjeli na cestu. Naše cesta z Hluku mířila do St. Města na vlak. Koupili jsme jízdenky a

Nastoupili do vlaku. Nebylo by to dobrodružné, kdybychom neměli nějakou malou příhodu. Vlak ujel Víťovi a Jirkovi, kteří parkovali auta. Oni to nevzdali a autem jeli Proto rovnou do Frýdlantu. My jsme vlakem mířili nejprve do Přerova. Zde jsme přesedli na vlak mířící do Ostravy a z Ostravy jsme mířili rovnou do Frýdlantu nad Ostravicí. Ve vlaku jsme si zahráli nějakou hru a hlavně luštili velmi zajímavou šifrou, která nám zahajovala výpravu, která byla zasazena do doby, kdy byl přechod hranic velmi nebezpečný. Ten kdo chtěl přejít hranici si měl raději najít vhodného převaděč, který mu pomůže. Do Frýdlantu jsme přijeli v 9:10 hodin a tam už na nás čekal Vítek a Jírka.

 

Šli nám rovnou naproti a s úsměvem. Od frýdlantského vlakového nádraží jsme si to zamířili na kyvadlovou dopravu, kterou jsme si jen o kapku zkrátili cestu. Autobus nás vyvezl na místo odkud  je to nahoru lepší štreka. Letos nás provázelo krásné slunné počasí oproti minulému  roku. Slunce nám ošlehalo tváře do červena, ale nic naplat tomu, že jsme si to zkrátka užívali. Cestou jsme zírali do krásných rozhledů. Zahráli si nějakou hru, také jsme v rámci hry zkoušeli jakože zastavit tepenné krvácení. Myslím, že jsme si to užili v legraci.

Do našeho cíle jsme dorazili před dvanáctou hodinou. Zamířili  jsme se stánku, kde si mnozí koupili nášivku na kroj a mířili jsme na ceremoniál.  Tento ceremoniál začíná vždy ve 12 hodin. Zpívá se skautská hymna za pozdravu, následují proslovy – náčelníka chlapeckého kmene, předsedy skautského Moravskoslezského kraje, ostravsko-opavského vikáře, pořadatelů…. Na Ivančeně se setkávají všechny skautské generace a také se předávají vyznamenání sv. Jiří za skautskou činnost vůdců. Jsou to velmi  krásné chvíle, kdy si můžeme společně uvědomit, že jsme skauti, táhneme  za jeden provaz, máme radost, vnímáme to, že skauting hájí hodnotu svobody a demokracie… A nejen to.  Vidět na vlastní očí přes 3000 skautů na jednom místě nemůžeme každý den. Zkrátka nejsme sami. Hodně děkujeme v srdci těm kteří položili svůj život za naše následnou svobodu. Na Ivančeně si připomínáme skauti, kteří byli nacisty těsně před koncem války popraveni v Cieszyně mezi 24. dubnem a 2. květnem 1945.  Výprava byla opravdu fajn. Za den jsme také projeli Moravu  od jihu na sever.  Byl to krásný den, teplo jako v létě a přitom máme jaro. Cestou domů jsme opět s chutí hráli nějaké slovní hry nebo odpočívali.

 

Děkujeme všem, kteří nabídli pomoc s odvozem a také odvezli.  A děkujeme těm, kteří nic nevzdávají a jedou, protože výpravy jsou moc fajn a rozhodně patří ke opravdovému skautování. Být spolu, pozorovat přírodu, učit se jeden od druhého….